Rychlost, vzdálenost, blinkry, povětrnostní podmínky, zpětné zrcátko. Toto, a nejenom to, musí řešit řidič vždy při každém předjíždění.
Co je v rámci běžné jízdy automobilem nejrizikovější? Experti se mohou dohadovat na mnoha různých aspektech řidičského počínání a diskutovat o různých typech manévrů, ale na jednom se shodnou všichni. Extrémně nebezpečné je předjíždění. Pokud není provedeno správně, může to vést k vážným dopravním nehodám. Záleží samozřejmě na podmínkách, na tom, kde řidič předjíždí. To je alfa a omega toho, k jaké může dojít kolizní situaci.
Vyšší rychlost na dálnici nevadí, na okreskách je větší riziko
Analyzovat se to dá například podle následků škod. „Poznám to podle nehod, respektive poškození na autech, která k nám jezdí do servisu,“ říká odborník na servis evropských a japonských aut pan Pavlíček. „De facto nehody při předjíždění z okresních silnic jsou fatální a k nám se nedostanou.“ Jde o totální nehody. Věc se má tak, že předjíždění například na dálnici je od podstaty věci riskantní, ale pořád mluvíme o jízdě v jednom směru.
Kdežto na okreskách se předjíždí na komunikacích, kde jedou auta proti sobě. A nemají mezi sebou žádné překážky. Jinak řečeno, řidič při předjíždění jede určitý čas v protisměru. Místem, kde může jet vysokou rychlostí jiný automobil. Bohužel existuje několik častých chyb, kterých se řidiči při předjíždění dopouštějí. Tak za prvé jde o špatný odhad rychlosti a vzdálenosti. Mnoho řidičů nedostatečně odhaduje rychlost a vzdálenost protijedoucích vozidel. To je to, co bylo zmíněno, čelní náraz je obvykle fatální, jde o kolizi s tragickými následky.
Řidič musí vyhodnotit vzdálenost protijedoucího auta správně. A pokud si není jistý, tak vůbec nepředjíždět. Špatně odhadnout rychlost může řidič i na dálnici. Pak sice nehrozí čelní náraz, ale zase řidič, který například jede pomaleji, než odhadl, blokuje levý jízdní pruh a omezuje ostatní řidiče. Špatný odhad prostorů pak nutně nemusí souviset s analýzou protijedoucího auta. Nepatřičné je také, když řidič předjíždí a myslí si, že prostor, do kterého se má zařadit, je dostatečný. A on není. Pak omezí, potažmo ohrozí řidiče, mezi které se zařadí.
Odhad rychlosti a vzdálenosti je klíčový, řada lidí selhává
Problém číslo dvě? Minimální signalizace, v horším případě totální ignorování blinkrů. Správné použití blinkrů je klíčové pro upozornění ostatních řidičů na plánovaný manévr. Pokud něco musí řidiči kolem vědět, tak to, co se člověk chystá udělat. Nepoužívání blinkrů je lenost a bezohlednost nejvyšší kategorie. Předjíždění na nepřehledném místě. Bohužel zkušenost říká, že řidiči leckdy předjíždějí i v místech, kde nemají bezpečný přehled. Sázejí na svou nesmrtelnost, doslova. A předjíždí před zatáčkou, před horizontem a podobně.
Ne vždy to bohužel vyjde a tragédie s nevinnými obětmi je pak dílem okamžiku. Před zahájením předjížděcího manévru je důležité si být stoprocentně jistý tím, že v protisměru nikdo nejede. Velkým neduhem je nervozita, spěch, agresivita. Jde vlastně o věci spojené. Pokud člověk spěchá, dělá přešlapy. Pokud spěchá, je netrpělivý. Může začít být agresivní. Potažmo nepozorný, toto všechno může směřovat k tomu, že udělá chybu. Jakoukoli z těch, které už byly zmíněny.
Problém mají, respektive mohou mít řidiči, kteří se nedívají do zpětného zrcátka. Sledovat prostor před sebou je jedna věc, ale za sebou je to to samé. Motorista nesmí začít předjíždět, když se za ním blíží v levém prhu jiné auto. Děje se to. Mnohdy i záměrně, kdy řidič chce ukázat tomu, co už předjíždí, že je rychlejší. Jde o hrubé porušení předpisů, kázně a bezpečnostního faktoru. Účastníci provozu si musí uvědomit, že tady neexistuje až na výjimky druhá šance. Pokud se manévr předjíždění nepovede, jen s velkým štěstím to neskončí tragicky. Platí „dvakrát měř a jednou řež“ v kontextu ujištění se o bezpečném předjíždění. A že spěchat se nevyplácí.