Dokáže člověk poznat, kdy je správný čas na změnu v souvislosti s věkem? Vzpomínám si, jak jsem si udělal řidičský průkaz a pár týdnů na to jsem měl nehodu. Způsobil jsem ji tím, že jsem přecenil své schopnosti. Zima, zatáčka, sníh a led. Auto se utrhlo, dostalo smyk, odrazilo se od obrubníku a nabouralo do zaparkovaných aut v protisměru. Tři vozy poškozené, v autě kromě mne ještě tři další lidé. Kdyby nic jiného, tak jsem si tehdy uvědomil jednu věc.

Dospělost je ošemetná. Začíná odpovědnost, kdy ale končí?

Že jsem dospělý. Bylo mi osmnáct a dva měsíce. A jak jsem seděl na stanici a policista mi při sepisování protokolu slíbil dva roky natvrdo (mluvil nesmysly, ale zapůsobilo to), došlo mi to. Nikdo, myšleno rodiče, už za mě nikdy nic řešit nebude. Celý dospělý život jsem pak jednal tak, abych věděl, že veškerá má rozhodnutí jsou za mnou a já, jen já jsem za ně zodpovědný. Když jsem byl malý, nedokázal jsem rozlišit, co je správné a co ne, a je logické, že za mne odpovědnost měli právě rodiče. Jenže jak člověk stárne, bohužel se mentálně vrací do dětství.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Fyzicky také chátrá. To je ruku v ruce koktejl, který dříve či později způsobí, že člověk už nezvládá to, co zvládal dřív. Je otázkou, jestli si to uvědomí. Kdy si to uvědomí a jak se s tím popere. A jaké z toho vyvodí důsledky. V oblasti motorismu souvisí vyšší věk s nutností lékařských kontrol. Nebudu chodit kolem horké kaše, tak to je, senioři už nezvládají postupem času řídit automobil a musí být pod dohledem. I mě to čeká, jakkoli se na to netěším. A popravdě, teď si to nepřipouštím. Takže jsou tady lékařské kontroly. Jak funguje systém zdravotních prohlídek?

Hrozivá nehoda na dálnici: V plné rychlosti vletěl do stojící kolony. S dodávkou udělal kotrmelec, div nevybuchla

Na povinnou zdravotní prohlídku ke svému praktickému lékaři musí řidič poprvé v 65 letech. Pak tři roky na to, tedy ve věku 68 let, a pak každé dva roky. Rozsah zdravotních prohlídek stanovuje vyhláška č. 277/2004 Sb. Vyšetření je zaměřeno především na nemoci, které vylučují nebo podmiňují zdravotní způsobilost k řízení. Vyšetření zahrnuje například komplexní vyšetření, a to včetně orientačního vyšetření sluchu, zrakové ostrosti a barvocitu. To je teorie. Praxe je taková, že senioři často řídí, a reálně na to už nemají dispozice.

Starý člověk způsobí nehodu, ani neví jak a proč k tomu došlo

Znám jednoho, u kterého jsem si stoprocentně jistý. Je to ten, který do mne minulou sobotu naboural. Vyjel jsem do supermarketu zaměřeného na zahradničení. Hobbymarketu, jak je módní říkat. Za autem jsem měl tedy zapojený vozík. Při nájezdu na dálniční obchvat najednou padla rána. Přivaděč, který byl koncipován jako jeden pruh se svodidly. A řidič, který se v Land Roveru Discovery rozhodl, že mě tam předjede. Padla rána, auto se otřáslo, řidič mě předjel a začal ujíždět. Měl jsem svědka, jel jsem pro těžké pytle, a tak jsem poprosil kamaráda, aby jel se mnou a pomohl. Ten když viděl ujíždět řidiče, co nás naboural, komentoval věc tak, že je ten člověk asi opilý.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Jel ze strany na stranu. Choval se nepředvídatelně. Pak ale zastavil. U krajnice. Předjel jsem ho a zastavil o notný kus dál. Kolem to drtily kamiony, měl jsem strach, aby se něco nestalo. Kamaráda jsem okamžitě poslal za svodidla, oblékl jsem si výstražnou vestu a šel za krajnicí opatrně nazpět. A už jsem to viděl. Z Land Roveru vystoupil pán, odhadem 85 až 90 let. Jak jsem byl „nastartovaný“, tak jsem zase zklidnil. A slušně jsem se pána ptal, co se dělo, proč do nás naboural. On tvrdil, že jsem naboural já do něj.

Senior do nás naboural a tvrdil, že jsme nabourali my do něj

Argumentoval jsem tím, že my jeli před ním, on nás dojel a najel do nás. On nechápal. Byl zjevně dezorientovaný. Pak začal chodit kolem auta a situace začala být vážná. Už jsem neřešil auto, ale to, aby pána nesrazil kamion nebo některé z aut, která jezdila rychle kolem. Žádal jsem ho, aby se vrátil za krajnici. Podle toho, co jsem viděl na jeho autě, bylo jasné, že neboural poprvé. Stopy modré barvy byly asi od mého vozu.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Nicméně šrámy vpředu, s odřeninami, byly jasně zelené. Nebyla šance, aby tuhle barvu nabral na nás. Auto omlácené ze všech stran. Zmatenost. Bylo mi pána až líto. Domluvili jsme se, že to řešit nebudeme, škoda ve výsledku na mém voze byla taková, že ji snad vyřeším rozleštěním. U jeho auta je to skoro jedno. Už tam dost šrámů bylo. A mám obavu, že ještě bude. A to je ten problém. Jak je možné, že takový člověk řídí auto, ještě obrovské SUV?! Jak je možné, že opakovaně bourá, a stále jezdí?

Starý člověk už nemá schopnosti řídit, často si to nepřipouští

Jestli má řidičák, vlastně nevím. Neřešili jsme doklady, ve výsledku byl šok z kontaktu asi větší než samotná škoda. Ale potenciální riziko vnímám jako obrovské. Stačilo málo, a mohlo být po nás. Skutečně. Stačilo, aby do nás najel jinak. Srazil třeba vozík a odmrštil nás pod kamiony. Tohle už nikdy nechci zažít. Příště to vezmu na druhou stranu Prahy, kde má ten samý obchod pobočku. Místu, kde se incident stal, se raději vyhnu. Zvlášť když stařík říkal, že tudy jezdí denně domů.

Galerie