Na silnicích často dochází k situacím, kdy instinkt říká jedno, ale pravidla silničního provozu udávají pravý opak. Typickým příkladem je odbočení ze dvou pruhů do jednoho. Jde o situaci, kterou nedokáže vyřešit téměř nikdo. Pouze odborníci na dopravu si mohou být jistí. Na obrázku jsou dvě auta. Jedno zelené a jedno oranžové, obě auta jedou v přímém směru a pak odbočují vlevo.

Dvě auta, dva pruhy končí a jen jeden pokračuje, co s tím?

Komunikace, do které směřují, ovšem nemá dva pruhy, ale pouze jeden. Otázkou je, kdo má přednost, které auto, pokud jedou „nastejno“, vyjede z křižovatky do odbočky jako první. Odpovědí není nekonečné množství, je to v zásadě snadné. Existují pouze dvě možnosti, buď první vjede do pruhu oranžové auto, anebo zelené. Jinak to nemůže být. Důležité je, že se jedná o situaci se světelnou signalizací.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Díky svítícímu semaforu je jasné, že řidiči obou nemusí dávat přednost protijedoucím vozidlům. Dá se samozřejmě dát skutečně na dojmy a intuici. Pak se nabízí možnost „kdo je rychlejší, ten je první“. Na veřejných komunikacích je to samozřejmě nepřijatelné. Byť někdy dost obvyklé. Byla by situace jiná, kdyby nešlo o dvě osobní auta, ale třeba o auto a autobus? Ne, z pohledu zákona ne. Optikou silnějšího by možná ustoupil řidič osobního auta nákladnímu vozu. Anebo by naopak řidič osobáku šlápl na plyn a byl rychlejší.

Test z autoškoly, který nezodpoví nikdo správně. Pouze pár řidičů umí tipnout správnou odpověď, patříte mezi ně?

Stále to ale neřeší situaci podle zákona. Zákon bohužel nemluví zcela jednoznačně, ale vlastně říká dost. Platí sice určitá obecná pravidla pro přednost v případě, kdy se sbíhají dva pruhy a není jasné, který je průběžný. Hovoří o tom § 12 Jízda v jízdních pruzích (5), kde se píše: „Přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí; přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy.“ To zatím nic moc nespecifikuje.

Zákon není přesný, umí ale napovědět, jak se lze zachovat

Ani to, že „při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu.“ Až poslední věta vlastně řeší celý problém: „Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu.“

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nic víc, nic míň, ale pro to, aby se dvě auta nesrazila, by to mělo stačit. Horší a komplikovanější by bylo, kdyby na místě nebyl semafor. Pak by museli řidiči dávat přednost protijedoucím vozidlům. Bylo by pak krajně nebezpečné najet do křižovatky a teprve až v ní řešit, kdo vjede do pruhu jako první. Je třeba připustit, že takových situací, jako je na obrázku, není naštěstí moc. Pokud vůbec existují, přiznáváme, že grafika může být fikcí, která nevychází z žádné konkrétní lokality.