BMW 3 E30 z vrakoviště prošlo renovací a dostalo motor 6,0 V8 biturbo. Výkon 800 koní trhá trubky a chladiče

Koupit dnes zajímavý automobil z osmdesátých a devadesátých let minulého století je v dnešní době složité. Aut je málo, stávající majitelé si je drží a neprodávají. Pokud se objeví nějaké auto na prodej, tak za mnohdy přehnanou cenu. V hledáčku nadšenců jsou zejména některé Fordy či Toyoty, ale také rané modely značky BMW a Mercedes. Mezi žádané a nemalými penězi oceňované automobily z kategorie youngtimerů patří bezpochyby BMW 3 generace E30.

Klasická auta si drží cenu, co ale šílené přestavby?

Nutně nemusí jít o ikonickou M3, jejíž ceny, pokud je v dobrém stavu, jsou dnes téměř astronomické. I pěkný kus s jiným než „emkovým“ motorem může být žádaným artiklem. Existují ovšem speciální zástavby, kde si pod slovem „jiný“ lze u motoru představit „děsivý, brutální, šílený“. Jako třeba u BMW 3 s osmisetkoňovým vidlicovým osmiválcem přeplňovaným dvěma turbodmychadly. V Británii se úpravci rozhodli, že dvoulitr je málo.

Tuneři vzali původní specifikaci BMW 320i a agregát nahradili něčím plnotučnějším. Lze si jen těžko představit ten okamžik, kdy se v dílně debatovalo o tom, jakým motorem původní jednotkou nahradit? „Co dát do bavoráka třeba osmiválec ze chevroletu Corvette?“ Pokud tento dotaz zazněl nahlas, pak odpovědí bylo, že ano. A to není vše, kromě šestilitrového motoru V8 Small Block se pod kapotu dostalo ještě přeplňování.

Kompletní přestavba byla zaměřena na zvýšení výkonu

Pohonná soustava byla komplet přepracovaná, lze spatřit špičkové komponenty od firem Edelbrock, Brodix a podobné, ovšem standardní zůstal přenos monstrózní síly. Ta jde na zadní kola přes manuální převodovku. Původní mechanismus ale ustoupil odolnější skříni, pětirychlostnímu japonskému systému R154 původem z Toyoty Supra. Zkompletovat, nastavit, a hlavně udržet v provozu a uchladit dvojité přeplňování je složité.

Stavba prošla přestavbami a repasemi turbodmychadel, pracovalo se s nastavováním tlaku. Ne všechny komponenty vydržely extrémní zátěž a pokusy o dosažení výkonu 1 000 koní. Finální výkon se nakonec ustálil na 800 koních. O celkové investici do přestavby se nemluví, ani o tom, zda je možné si ji od majitele a úpravce koupit. Je ale otázkou, zda takto upravené auto ve finále získalo na ceně, anebo jde o zničený a znehodnocený paskvil.