Nejsem si úplně jist, jestli právě tohle je můj vysněný způsob užívání automobilu, ale pokud mne budou zajímat jenom vydělané peníze, pak zkrátka musím uznat, že funguje. Drtivá většina z nás si koupí auto po dlouhém přemýšlení a zvažování (nezřídka i šetření), a když už pak nastane onen den „D“ a dovezeme si jej domů, chceme si jej především užít. A jezdit a vědět, že všechno to odříkání, vybírání a šetření mělo smysl. Nicméně, jde to i jinak. A na konci čekají peníze. Pojďme se na to podívat společně.

Nové a ojeté, nebo staré a nejeté?

A můžeme se na to v podstatě podívat z opačné stránky: který automobil vás spolehlivě zaujme, pokud budete „lovit“ mezi miliony nabídek ojetých vozů? Zaujme vás ten, jenž má prokazatelně minimálně najeto a podle dokumentace, fotografií a vůbec všeho souvisejícího se jedná o tzv. časovou kapsli. Neboli exemplář, který nějakým hnutím osudu přežil do dnešních dnů s pár kilometry na tachometru a vy jej tedy máte de facto šanci koupit jako nový.

Někdy se stane, že i nové se stane nepotřebným

A nemusí to být hned vyložené unikum z paláců arabských šejků, tam možnosti většiny z nás nesahají. Stačí, když někdo zkrátka usoudil, z jakéhokoli důvodu, že vůz, který si právě přivezl od dealera, nebude užívat. Stát se může cokoli, třeba mu právě zavolal někdo z rodiny, že na něj přepíše vysněný automobil, nebo zkrátka dotyčný čerstvý majitel usoudil, že pohyb a kolo bude ve finále lepší. A auto, tak jak bylo, včetně folií, nechal v garáži.

Kousek od Prahy je k mání praotec všech SUV. Absurdně zachovalou Matru Rancho už dnes znají jen fajnšmekři

iZdroj fotografie: Se souhlasem Giełda klasyków

Suché, čisté garáži, kde zub času nepůsobil nijak fatálně, navíc jej třeba pravidelně čistil a zbavoval nánosů prachu. A občas i projel, aby systémy vozu definitivně „neusnuly“. Finále? Bude přesně takové, jaké jsme zažili mnozí z nás, kdo jsme hledali ojetý vůz s minimálním nájezdem: náhle na nás vyskočí nabídka auta, které má najeto maximálně třímístnou hodnotu a od pohledu není jako nové, od pohledu zkrátka je nové. S těmi foliemi na sedačkách a všude jinde by ostatně šlo špatně jezdit.

Mustang s výjimečným zhodnocením peněz, banky nemají šanci

Podobný přístup praktikoval jistý dobrý muž, jenž před lety koupil Ford Mustang ve verzi SVT Cobra z roku 1993, která je skutečně výjimečná. Mnozí fanoušci automobilů možná ani nevědí, že tato verze vůbec existuje, protože bylo vyrobeno jen 4 993 kusů. Tyto vozy přišly na trh až na samém konci výroby třetí generace Mustangu a byly technicky vyšperkovány do maxima, které tehdejší technologie umožňovala. A dal za něj 20 902 dolarů, což je podle dnešního kurzu něco lehce k půl milionu korunám v přepočtu.

iZdroj fotografie: Bring A Trailer

A udělal přesně to, o čem píšu: Vozidlo s pořadovým číslem 2 858 dal do garáže, včetně ochranných fólií a nálepek od dealera. Aby jej před pár dny, tedy po 31 letech, nabídnul aukční síni Bring A Trailer k prodeji. Na tachometru měl přitom jen 35 mil (56 km. Výsledek zřejmě tušíte: 4 dny před koncem aukce se cena vyšplhala na 75 500 dolarů (asi 1,8 milionu Kč), a to není ještě konec. Jinými slovy, sice zajímavý, přesto nikterak ohromující Mustang se díky tomu, že z něj někdo udělal „uloženku“ stal velmi slušným generátorem peněz.

Levnější modely už moc nezlevní, zato brzy skončí

Kdysi jsem viděl podobné Audi 80, také jako nové (nebo spíše nové), jenže to bylo ještě v době, kdy podobných Audi 80 seženete za pár korun povícero. Samozřejmě ne v tomto stavu, ale zrovna u Audi 80 to asi nikomu nevadí. A majitel za něj chtěl poměrně „nesmysl“ a evidentně čekal na někoho, kdo speciálně tento (jinak nepochybně mimořádně povedený) model ingolstadtského výrobce zkrátka „miluje“ a je ochoten zaplatit za téměř 30 let staré auto cenu jako za nové.

iZdroj fotografie: Audi

Audi 80 jako stroj času, od roku 1994 najela jen 245 km. V tomhle stavu je jediná na světě a cena mile překvapí

Mě v té souvislosti ale napadlo ještě něco jiného. Právě v této době pomalu, ale jistě končí tzv. klasické automobily ve stylu Dacie Sandero, naší Fabie nebo třeba levnějších verzí Renaultu Clio. Je téměř jisté, že se za pár let najde dost takových (zejména s koncem výroby spalovacích motorů), kteří budou ochotni za sice deset let starý, přesto nejetý klasický automobil zaplatit cenu jako za nový. Protože zkrátka nový od výrobce již nebudou mít šanci sehnat.

„Uloženka“ klasického vozu jako slušný zdroj zisku

A nechat jejich majitele současně slušně vydělat. Jinými slovy: koupit dnes zajímavější verzi klasického automobilu a udělat z něj „uloženku“ je téměř jistá cesta ke zhodnocení peněz. A ne zrovna malému. Počítejte se mnou: moji oblíbenou Pandu dnes koupíte v poslední verzi se spalovacím motorem za cenu kolem 330 tisíc korun. Možná bych koupil rovnou nádherné Pandino za 410. Jestli ho prodám za 10 let za dvakrát tolik? Zajímavá otázka. Ale něco mi říká, že by to vůbec nemuselo být nereálné. Jak to vidíte vy?