Řidič auta se musí podívat dozadu pokaždé, když chce něco udělat. A to platí i pro obyčejné a jednoduché otevření dveří.
Toto je něco, na co si musí řidiči zvykat. Jakkoli považuji řadu věcí za absurdní, vím, že s tím nic neudělám. Třeba s rozšiřováním cyklistických pruhů v Praze na úkor aut. Tam, kde byly dříve dva pruhy, je nyní jeden pruh a pruh pro cyklisty. Když k tomu přičtu stálé rozšiřování různých donáškových služeb a kurýrů na kolech, je tady víc a víc cyklistů. Cyklistů, se kterými musí řidiči aut počítat. I já s nimi musím počítat. A dávám si pozor, když podélně zaparkuji v místě, kde je cyklistický pruh, abych něco neprovedl. Komu? To je přece jasné.
Otevřít dveře auta a nepodívat se dozadu je zásadní chyba
Cyklistovi. Který právě jede kolem řady zaparkovaných aut. Dá se nějak naučit, stoprocentně si zapamatovat pomůcku, aby člověk neudělal chybu a neotevřel nečekaně dveře? A cyklistu nesrazil? Možnost tady je. A pokud je tady možnost, pak je tady i prostor pro to, aby z pomůcky bylo pravidlo. A pokud je tady pravidlo, pak je tady i pokuta. Jsou to spojené nádoby. Třeba ve Velké Británii vstoupilo v platnost před pár lety pravidlo, které se může na první pohled zdát zvláštní. Ale ve své podstatě má významný bezpečnostní přínos.
Jak jsem říkal, pokud je pravidlo, pak je tady při jeho nedodržení pokuta. Už pár let tam hrozí v přepočtu asi třicet tisíc korun za otevření dveří automobilu „špatnou rukou“. Co to znamená? Postup má za cíl minimalizovat riziko nehod způsobených tím, že řidič či spolujezdec při vystupování z vozu nechtěně zasáhne do dráhy projíždějícího cyklisty nebo chodce. To je to, o čem jsem mluvil. Ve velkých městech s hustým cyklistickým provozem jde o poměrně běžnou a velmi nebezpečnou situaci.
Ve Velké Británii tak přišli s pravidlem, které zahrnuje otevření dveří vozu tzv. „holandským chvatem“. Tento jednoduchý pohyb vede řidiče k tomu, aby se při otevření dveří vozu podíval za sebe. Tak si může všimnout blížícího se cyklisty. Holandský chvat vznikl „překvapivě“ v Holandsku. Tam je cyklistika dlouholetou součástí každodenního života a důležitým způsobem dopravy. Abych vás nenapínal, nejde o žádnou atomovou fyziku. Při tomto chvatu řidič nebo spolujezdec otevře dveře auta vzdálenější rukou – řidič tedy pravou a spolujezdec levou.
Otevřít druhou rukou je pomůcka, jak nikoho nezranit či nezabít
Tento pohyb vyžaduje, aby se člověk částečně otočil trupem dozadu, a tím zvýšil šanci na zaznamenání blížícího se cyklisty v mrtvém úhlu. V Holandsku se tento způsob otevírání dveří stal natolik samozřejmým, že je dokonce součástí instrukcí autoškol. V nich je kladen důraz na ochranu všech účastníků provozu, včetně cyklistů a chodců. Velká Británie tak tímto nejen následuje nizozemský model, dokonce tento chvat zakotvila přímo v zákoně.
Legislativa byla přijata v reakci na vysoký počet nehod, které jsou v Británii způsobeny nepozorným otevíráním dveří. Statistiky ukazují, že každý rok je na britských silnicích zraněno více než 500 lidí právě kvůli tomu, že někdo nedával pozor při otevření dveří do vozovky. Roky starý případ, kdy britský ministr dopravy Chris Grayling srazil cyklistu tím, že nepozorně otevřel dveře svého vozu, na tento problém upozornil. Ukázal na nutnost řešení, logicky se začalo o problému vážně diskutovat. Je to u nás stejné, máme taky tento chvat ukotvený v zákoně? Ne.
V zákoně to není napřímo, ale povinnost řidič samozřejmě má
Ačkoliv se holandský chvat doporučuje, ve většině zemí včetně České republiky není povinný. Řidiči tak otevření dveří „klasickou“ rukou riskují zdraví ostatních účastníků provozu. Ovšem podle české legislativy je řidič (i spolujezdec) povinen dávat pozor, aby při vystupování z vozu neohrozil ostatní účastníky provozu.
Nikoho, včetně cyklistů a chodců. Jakákoliv nehoda způsobená nepozorným otevřením dveří má vždy následky v podobě odpovědnosti za způsobenou škodu, a to nejen hmotnou, ale i na zdraví. Takže pokuta třicet tisíc v přepočtu hrozí jen v Británii, ale problém jako takový se týká každého řidiče. Včetně nás v České republice. Nezapomínejte na to. I já se snažím nezapomínat.