Při nehodě dvou aut za sebou policie automaticky předpokládá, že viníkem je řidič auta vzadu. Ten jen těžko dokazuje svou nevinu.
Podle české legislativy je otázka viny při autonehodě, ve které narazí jedno auto zezadu do druhého, jasná. Viníkem je řidič druhého auta, který nedobrzdil a narazil do vozidla před sebou. Pokud dorazí na místo nehody policie a nevidí brzdné stopy, je vyšetřování náročné a lze předpokládat, že tím, kdo kolizi způsobil, je řidič druhého vozu. Tak to ale nemusí být a dokázat opak může být někde nejenom nadlidský, ale v podstatě nemožný výkon. V tomto případě byla karma zdarma.
Viník je jasný. Řidič auta, které nabouralo zezadu
Do redakce nám přišel 14. března 2023 e-mail od čtenáře, pana Karla Havlíčka z Jihlavy. Po přečtení jsme se jej rozhodli publikovat v plném znění. „Stala se mi nemilá věc,“ popisuje situaci pan Karel. „Dojížděl jsem na semafor, padla oranžová, bylo jasné, že červená bude za chvíli. Přede mnou jelo auto, viděl jsem řidiče brzdit, relativně šlápl na pedál na poslední chvíli.“ Už teď je zřejmé, že měl pan Karel namále, občas je obtížné vycítit, jestli řidič v autě vpředu projede křižovatku na oranžovou, nebo zda zabrzdí.
Nejhorší je situace, kdy řidič vpředu přidá plyn, akceleruje a pak se na poslední chvíli rozmyslí a zašlápne brzdu. Pokud zrychlí i řidič v druhém autě, téměř jistě dojde k autonehodě. Ta je samozřejmě vinou toho v druhém voze, jakkoli podle selského rozumu by pětadvacet zasloužil řidič prvního auta. „Bylo mi jasné, že řidič přede mnou zastaví, počítal jsem s tím. Zastavil, ale až za bílou čárou pod semaforem, přejel do křižovatky,“ pokračuje s popisem nehody pan Karel. Co bylo dál?
Kamera za sklem může předejít potížím, které nikdo nečeká
„Zastavil jsem s bezpečným odstupem, za mnou zastavilo další auto,“ pokračuje čtenář, „ovšem řidič přede mnou začal couvat. Chtěl se vrátit zpět na bílou čáru. I když jsem okamžitě zatroubil, zablikal, dal varovné blinkry, zařadil zpátečku a chtěl preventivně udělat více místa, neměl jsem kam couvat.“ Podle dalšího popisu došlo k tomu, že řidič prvního vozu naboural do předku auta pana Karla. Oba řidiči vystoupili a pan Karel chtěl nehodu sepsat.
Viníkem byl podle něj jasně řidič prvního vozu. „Ten se ale zachoval nečekaně,“ překvapuje s výkladem pan Karel. „Řekl, že neuznává svou vinu. A že když přijede policie, tak uvidí jeho auto nabourané zezadu a za viníka označí mne.“ Pravděpodobně by to tak bylo a pan Karel by jen těžko dokazoval opak, kameru pan Karel v autě neměl. Přesto ale měl více štěstí než rozumu.
Bez svědků a důkazů se může stát z poškozeného viník
Řidič třetího automobilu vystoupil a zapojil se aktivně do konfliktu, prohlásil, že vše viděl a že dosvědčí, že naboural první řidič do Karla a ne naopak. A že navíc má za předním sklem kameru, na kterou nahrával jízdu, a vše má zaznamenáno. Obratem pak panu Karlovi nasdílel data a záznam mu poskytl. Tohle je při vší smůle značka ideál, mohlo to dopadnout úplně jinak a pan Karel mohl skončit s poškozeným autem, s náklady za opravu svého vozu, pokutou a úhradou (z povinného ručení) auta před sebou. Karma je zdarma, tohle pořekadlo se zkrátka doslova usmálo na opravdového viníka nehody.
Existuje ještě jeden případ, kdy je velmi těžké určit viníka nehody, a to je nehoda v koloně. Jednu takovou zaevidovala policie mezi Hradcem Králové a Jaroměří. Řidič Fordu Focus podle šetření nedodržel bezpečnou vzdálenost mezi vozidly, a když motorista před ním zastavil, tak do něj naboural. Škoda Octavia, která takto nečekaně utržila náraz, zastavila na konci kolony a byla odhozena dopředu na další automobil.
Dodržovat odstup a přiměřenou rychlost je základ
Tím byla Kia Soul, která se posunula a narazila do zadní části před ní stojící Škody Octavia, ta následně nabourala Mitsubishi ASX. Škoda na všech autech byla sečtena a připsána na vrub řidiče Fordu. Tady bylo nakonec řešení jednoduché a pachatel jasný, protože kromě dvou dojíždějících kolona stála. Problémem je, když automobily jedou za sebou, první v řadě nečekaně zastaví a do něj narazí druhý vůz, do něj třetí a tak dále. Může se stát, že je jeden řidič jak poškozeným, tak viníkem.
Šetření takové nehody, zejména při jízdě v nižších rychlostech, kdy nejsou patrné brzdné stopy pneumatik, je skutečně komplikované. Pojišťovny neváhají krátit pojistné plnění, policie má složitou práci s vyšetřováním a dokazováním. Důležité je stále dbát na tři zlatá pravidla. Dodržovat přiměřenou rychlost, tu lze zjednodušeně definovat jako takovou, při které řidič bezpečně ovládá vozidlo a je schopen zastavit jej na vzdálenost, na kterou má rozhled. Zároveň dodržovat bezpečný odstup. A za třetí předvídat a čekat nečekané.