Sovětská legenda MAZ 510 s asymetrickou kabinou. Byl na něj pyšný každý rus, i když šetřili všude, kde se dalo

Úžasné ruské stroje, tak by se mohla jmenovat pomyslná síň slávy, plná toho největšího automobilového bizáru, jaký kdy vzniknul. A v něm by na čestném místě mohl spočinout MAZ 510 „jednokabiničník“, který vzniklý za typicky ruským cílem: „Ušetříme matěriál. Mnóga matěriálu. A tedy i děngi.“ Jedna kabina je přeci méně, než dvě, nebo ne? To dá rozum. No, jak už to ale v Rusku bývá, nakonec to tak úplně nevyšlo… Tenhle příběh vás pobaví.

Snaha ušetřit za každou cenu, i když to bude dražší

Do výroby se nakonec dostal MAZ 503 s klasickou kabinou a není to nijak špatný stroj, pochopitelně adekvátně ke svému místu vzniku a také době, kdy vznikal. Dodnes se dají najít funkční exempláře, a pokud nečekáte klimatizovanou kabinu s pneumaticky odpruženým sedadlem, v podstatě vás asi uspokojí. Na převoz fůry písku nebo hnoje ideální. Průchodnost? Skvělá. Opravitelnost? Kleště, šroubovák a kladivo a půl je hotovo. Co víc chtít.

iZdroj fotografie: MAZ

Přesto to soudruhům ekonomům tehdy nedalo a řekli si, že ušetří. Dumali, dumali, až vydumali „geniálně jednoduché“ řešení. Stačí řidič, neboli „mašinavoditěl“? Stačí! Ušetříme jednu lidskou sílu a materiál. Jak skvělé. Postavíme nákladní automobil, neboli „gruzavík“ s jednou malou kabinu. Problémy přišly záhy. Jednak se zjistilo, že materiálu na kabinu je potřeba skoro stejně materiálu, jako na velkou. Má kupodivu taky boky z druhé strany. Vot éto dělo.

Především ale nové raznice, které by na novou malou kabinu musely být vyrobeny poslaly celý projekt ekonomicky zcela ke dnu. Protože ty na dvoumístnou už byly hotové. A tak se naši tvůrci zase vrátili od experimentů k výrobě a jali se produkovat klasickou kabinu. A místo MAZu 510 začal sjíždět z výrobních linek v běloruském Minsku MAZ 503. A fungoval a pracoval, vše OK. Jeho „single verze“ budiž jen přípomínkou někdy opravdu nefunkční snahy o šetření.