Otázky, které jsou na první pohled jednoduché, by dnes nezvládl skoro nikdo. Ani vy byste autoškolu neudělali.
Tohle je otázka na ty řidiče, kteří už mají něco za sebou. Ve smyslu vyššího počtu let strávených za volantem. Jinak řečeno, obracím se na ty z vás, kteří jste dělali autoškolu třeba pět a více let nazpět. Zvládli byste dnes autoškolu, kdyby vás posadili zpět k testovým otázkám? Testy v autoškole se neustále aktualizují a s nimi přicházejí nové otázky. Nedávno jsem řešil právě poslední balík nových testů. Myslím, že jich je čtyřicet, deset video-dotazů, tedy otázek dynamických, třicet otázek teoretických.
Autoškola není jednoduchá, testy nezvládne každý a bez učení
Některé byly úplně jasné, přiznávám ale, že u pár z nich jsem opravdu nevěděl. Nicméně jsou otázky, které nejsou vyloženě nové, a přesto mohou žadatelům o řidičské oprávnění dost zavařit. Je to takový stále se opakující a nikdy nekončící strašák. Obor technických dotazů, otázky týkající se technického stavu vozidla. První otázka, která dělá problém, se týká minimální hloubky dezénu pneumatik. Většina řidičů ví, že na letních pneumatikách by měl dezén být nejméně 1,6 mm, ale pokud se zeptáte na zimní pneumatiky, dost lidí neví.
U zimních pneumatik je minimální hloubka dezénu stanovena na 4 mm, a to je hodnota, kterou si dost lidí nepamatuje. Kdyby tedy byla při zkoušce v autoškole otázka, jaká je minimální hloubka dezénu pro zimní pneumatiku, měli byste vědět, že jsou to právě 4 mm. Další otázka, která dokáže mnoho řidičů potrápit, se týká správného nahuštění pneumatik. Tlak v pneumatikách má zásadní vliv na jízdní vlastnosti a spotřebu paliva. Podhuštěné pneumatiky zvyšují valivý odpor, to má za následek vyšší spotřebu paliva. Navíc se více opotřebovávají.
Naopak přehuštěné pneumatiky mohou zhoršit stabilitu vozidla a prodlužovat brzdnou dráhu. Ideální tlak je vždy uveden v manuálu vozidla nebo na štítku na vnitřní straně dveří řidiče. Kde najdete správné údaje o tlaku v pneumatikách? Ano, právě na to se mohou v autoškole ptát. A správná odpověď je v manuálu vozidla nebo na štítku v autě. Záludná může být otázka ohledně toho, jak se měří hloubka vzorku pneumatik. Že to není nic složitého? To byste se divili. Já jsem se divil, když jsem se dozvěděl o případu, kdy byl žák autoškoly vyhozen od zkoušky. V moravskoslezském kraji se odehrál incident, který vzbudil rozruch mezi žáky autoškol i učiteli.
Neznalost je u testu důvodem k vyhození od zkoušky
Komisařka při závěrečné zkoušce vyhodila žáka kvůli tomu, že nebyl schopen správně odpovědět na otázku týkající se měření hloubky dezénu na pneumatikách. Žák měl odpovědět, jakým způsobem lze změřit hloubku dezénu pneumatik. Student odpověděl správně, řekl, že se hloubka vzorku měří hloubkoměrem. Myslel si, že má splněno. Bohužel si myslel špatně. Zkušební komisařka se ptala na další, alternativní způsoby měření hloubky vzorku pneumatik. To však žáka překvapilo. Zaskočilo, doslova. Nevěděl. Připomenu podrobněji.
První a nejčastější metoda je pomocí hloubkoměru. To je malý přístroj, který zasuneme do dezénu a který nám zobrazí aktuální hloubku. Tento způsob je přesný a používají ho jak řidiči, tak odborníci v pneuservisech. Druhou metodou je vizuální kontrola, kdy se řidič podívá na indikátory opotřebení přímo na pneumatikách, označované také jako TWI (Tread Wear Indicator). Tyto indikátory lze popsat jako malá vyvýšená místa v drážkách dezénu, která začnou být vidět, když hloubka dezénu klesne na minimální bezpečnou hodnotu.
Komisařka udělala chybu, sama si myslí, že jednala správně
Pokud jsou TWI na úrovni povrchu pneumatiky, je to jasné znamení, že pneumatiku je třeba vyměnit. Právě tento způsob kontroly dezénu se stal jádrem konfliktu mezi žákem a komisařkou. Ještě lze dodat další způsob, tady se přiznávám, že nevím, jak moc je oficiální. Hloubka vzorku se dá změřit i mincí, popřípadě dalším předmětem, u kterého se dá odečíst vzdálenost. Ale jak říkám, to je už takové vachrlaté. Když tedy komisařka položila otázku na měření hloubky dezénu, žák s jistotou odpověděl myšlenkou o hloubkoměru.
To je běžně uznávaná a v autoškolách i pneuservisech standardní metoda. Komisařka však chtěla slyšet také o indikátorech TWI a bez této druhé části odpovědi ho u zkoušky neuznala. Tento incident otevřel otázku, do jaké míry by měli žáci v autoškole znát technické podrobnosti, které často ani zkušení řidiči neznají. Podle některých odborníků by autoškoly měly spíše klást důraz na praktické znalosti a dovednosti, jako je bezpečná jízda a znalost pravidel silničního provozu. Jiní však tvrdí, že takováto otázka je zcela na místě, protože učení detailních informací o vozidle, včetně pneumatik, může v reálném provozu předejít nehodám.
Otázka zní jinak – jak moc dnes musí řidič znát techniku auta?
Každopádně celá věc skončila u soudu. Nejenom u jednoho, byla tam řada odvolání, nebyl to jednoduchý soudní spor. Řešilo se, že je právo na straně žáka. Paradoxně ne kvůli odpovědi, ale kvůli tomu, že nebyla naplněna celková zákonem daná doba na zkoušku. Proti tomu zase mluvil vyšší soud, který argumentoval, že pokud žák neví, je zbytečné čekat minuty nebo desítky minut na to, než bude zkouška ukončena.
Já se na věc dívám vlastně ve dvou rovinách. Ta první je, jak moc jsou kompetentní zkušební komisaři a jestli je opravdu dobré a zásadní, aby se snažili žáky na něčem nachytat. Nevím, tady jsem takový rozpolcený a budu rád za váš názor. Samozřejmě nechci, aby se za volant posadil někdo, kdo neví, co má dělat. Na druhou stranu si myslím, že větší problém je neznalost pravidla přednosti v jízdě než technika vozidla.
To, že někdo nezná alternativní způsob měření hloubky vzorku pneumatik. A druhý pohled, jak moc v dnešní době vlastně potřebuje řidič znát letité otázky týkající se techniky. A zase budu moc rád za vaše komentáře. Jen vnímám to, že v dnešní moderní době řada aut funguje tak, že je ani nelze na místě opravit. Že řidič v případě nějakého problému rovnou volá asistenční službu s odtahem a míří do servisu. Tak kde je pravda?