Pravidlo pravé ruky zná každý a každý ho respektuje. Tedy ne úplně každý, a z toho pak pramení konflikty a dopravní nehody.
Jedete na dovolenou do zahraničí? Blíží se čas, kdy spousta českých řidičů připraví své automobily a vyrazí s rodinami či sólo někam za hranice. Velmi často vyjedou i ti, kteří jinak z české kotliny nevytáhnou paty. Nebo výfuk. V celé EU platí základní kostra pravidel podobně či stejně, ale jsou věci, v nichž se mohou předpisy v jednotlivých zemích lišit. A to dost značně. Typicky třeba přednost na kruhovém objezdu.
Přednost zprava je základ všeho, co motorista zná. Opravdu?
U nás je obvyklé, že řidič na kruhovém objezdu má přednost. V Řecku ale zase má přednost ten, kdo na kruhový objezd najíždí. U nás je možné používat kamery v autech, v sousedním Rakousku je to naopak zakázané. U nás nemusí mít řidič hasicí přístroj v autě, Poláci ho vyžadují. Ve výsledku toho není málo. Jedno je ale stejné a neměnné, a to pravidlo pravé ruky. Nebo i tohle je jinak? Přednost zprava je základní pravidlo silničního provozu.
Je jedním z prvních principů, které se učí žáci v autoškole. Je to to, co je každému vtloukáno do hlavy. Pravidlo však vyžaduje oboustrannou znalost tohoto pravidla a také vzájemnou důvěru mezi řidiči. Jeden musí vědět, že má přednost, a druhý musí tuto přednost respektovat. Pokud to nefunguje, je to problém. Výsledkem jsou často zmatky a nebezpečné situace, které mohou vést k nehodám. Každý řidič pravděpodobně zažil situaci, kdy správně dával přednost, ale druhý řidič nevěděl, že má jet. Nebo naopak někdo měl dát přednost, nedal a způsobil v extrému nehodu. V lepším případě se to obešlo bez pomačkaných plechů, jen se stresem a napětím.
Nedání přednosti je jednou z hlavních příčin dopravních nehod. Jak v zahraničí, tak i u nás. V roce 2023 se kvůli tomu stalo přes deset tisíc nehod, při kterých zahynulo 77 lidí. Pravda, statistiky nerozlišují, zda k těmto nehodám došlo na křižovatkách se semafory, se značkami nebo právě tam, kde bylo třeba řešit přednost zprava. V zahraničí k pravidlu ohledně přednosti zprava přistupují leckdy různě a s opatrností. Jsou země, kde se již léta vedou debaty o nebezpečnosti přednosti zprava. Problémem je, že řidiči na přednost zprava spoléhají. I tam, kde ji nemají.
Spoléhat se na přednost je bláhové, je to cesta k nehodám
Pak dochází k nehodám. Existují instituce, které dlouhodobě bojují za její zrušení. Je tady ještě další hledisko. Kromě bezpečnosti se objevují i otázky spravedlnosti přednosti zprava, zejména v hustém provozu. Nebo když ne spravedlnosti, tak praktičnosti a efektivity. Na některých místech musí řidiči z jedné ulice podle pravidel pustit nekonečnou šňůru aut jedoucích zprava. To odkazuje pouze na dobrou vůli ostatních řidičů, kteří umožní ostatním projet. Taková situace je běžná v mnoha městech, nejenom v cizině, ale zejména v Praze. Jak to ale řešit?
Jedině semaforem, protože vždy bude jedna ze stran – či komunikací – mít přednost a druhá ne. To je podstata systému hlavní a vedlejší. A měnit místní úpravu podle času? Jakože každou hodinu se to změní a jednou bude přednost zprava a pak přednost zleva? Nesmysl. Přednost zprava je pravidlo zavedené Vídeňskou konvencí o silničním provozu a je používáno celosvětově. Už desítky let. Paradoxně se aplikuje i v některých státech, kde se jezdí vlevo. Tam je to pak opravdu trochu postavené na hlavu.
Přednost nemá nikdo, každý musí dávat pozor. To funguje!
V USA je běžnou praxí systém „all way STOP“, kde všichni řidiči musí zastavit a pokračovat podle toho, kdo dorazil první. Pokud dva řidiči dorazí současně, komunikují gesty nebo jedou pomalu. Tento systém zlepšuje ohleduplnost mezi řidiči a snižuje stres. V Jihoafrické republice, pokud semafory přestanou fungovat, se řidiči chovají, jako by křižovatka byla označena značkou „all way STOP“. To umožňuje hladké přejetí křižovatky i v hustém provozu.
Přestože by aplikace těchto zahraničních pravidel na české silnice byla obtížná, stálo by za to zvážit, zda by nebylo lepší křižovatky označit dopravními značkami. Řidiči se sice pravidlo pravé ruky učí v autoškole, ale riziko, že někdo na něj zapomene, je vysoké. Já bych ale hlasoval spíše pro systém komunikace. Řidiči by tak museli více sledovat provoz, museli by komunikovat s ostatními řidiči. Ano, s mobilem v ruce a zrakem přilepeným na sociální sítě tohle nejde. Tak i právě proto.
Zmiňoval jsem Řecko. Kruhové objezdy tam, to je kapitola sama pro sebe. Vjet tam vyžaduje určitý kus odvahy. Pokud víte, že to tam platí jinak, ale že 85 % jsou turisti, zvyklí na to, že se jezdí jinak? Pak nevíte, co se stane. Jedete pomalu, díváte se, předvídáte. Ano, bourá se tam. Zejména pokud někdo nedává pozor. Nebo jede rychle. Nebo je opilý. Nebo je opilý, jede rychle a nedává pozor. Ale jinak to, že se nehledí na značky, ale sleduje se provoz a jede se tak rychle, aby se všichni vyhnuli, funguje. Jinak řečeno, osobní odpovědnost je řešením. Ale ruku na srdce, kdo z vás by tohle chtěl?