To, že člověk pracuje v odvětví, kde je jízda a řízení auta nedílnou součástí každého dne, s sebou nese určité stinné stránky. Pokud dotyčný bydlí v Praze tak jako já, denně najede přes metropoli několik stovek kilometrů. A bohužel potká řadu řidičů, jež by opravdu potkat nechtěl. Nejde o běžné motoristy, kteří někdy udělají chybu. Mladíky přeceňující své schopnosti. Seniory, kteří už nemají takové reflexy a jsou rádi, že se drží volantu.

Mladík nebo senior za volantem? Dá se čekat, co udělají

S těmi se dá pracovat, pokud člověk předvídá. Hlavně u těchto problematických motoristů dokáže včas potíže rozpoznat a v dobrém slova smyslu se jim vyhnout. V Praze je mnoho společností, které intenzivně jezdí prostřednictvím svých kurýrů a řidičů po Praze. Ať už se jedná o dovoz potravin, jídel či taxi služby. Smutná realita je taková, že mnoho řidičů, kteří pro takové firmy pracují, by se mohli vrátit do autoškoly.

iZdroj fotografie: iStock

Jsem rád za to, že se cizinci snaží začlenit do společnosti a aktivně pracují, ale osobní zkušenost s řidiči těchto firem je strašná. Mnohokrát se mi stalo, že jen díky mé obezřetnosti a předvídavosti nedošlo ke mnou nezaviněné nehodě. Je to jen čtyřiadvacet hodin, co mě málem smetl na Jižní spojce řidič auta s logem pečiva. Usínal, jak jsem viděl přímo do kabiny, podpíral si hlavu o volant. Na 99 % už spal.

Taxikář s Teslou najel rekordních 1,5 milionu kilometrů. Že by byl elektrický motor větší držák než diesel?

Snažil se držet v prostředním pruhu, to nešlo, čas od času prostě zabral a autem sjel nečekaně do jiného pruhu. To není jeden jediný příklad. Ta samá rozvážkové služba, ta samá firma, jiný řidič. Průjezd na červenou. Nebýt mých plných brzd, když jsem na zelenou vyjel do křižovatky, sestřelil by mě. A takto bych mohl pokračovat. Měšíčně nám přijde do redakce tucet e-mailů od našich čtenářů s podobnými příběhy. Rozvoz potravin a jídel je něco, co je mi osobně opravdu odporné, jen proto, jak se chovají jeho řidiči. Taxi služby jsou na tom podobně.

Parkují, kde chtějí, předpisy neřeší

Tam zase dlouhodobě eviduji jiný nešvar. Řidiči, kteří fungují jako taxi, zastavují své vozy kdykoli a kdekoli. Bez ohledu na to, jestli jsou v úzké uličce. Prostě zastaví. Tramvajové koleje? Zastaví. Je jim to úplně jedno, prostě zastaví, nečekaně a bez varování. Hřeší na to, že řidič za nimi dobrzdí. A to nemluvím o sobě, viděl jsem přesně toto jako pouhý pozorovatel, ne jako přímý účastník potenciálního incidentu.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro Autoživě

Samozřejmě jinak vnímám kurýrní služby, které doručují balíky, jídlo a potraviny. Chápu, že chtějí maximalizovat svůj zisk a tudíž minimalizovat svůj čas strávený hledáním vhodného místa k zastavení. Rozumím i tomu, že to jinak v mnoha situacích nejde, ale ruku na srdce, určitě to není drtivá většina. Naštěstí se většinou jedná jen o pár minut a alespoň tím ve většině případů neohrožují ostatní účastníky provozu.

Osobní zkušenost s řidiči taxi služeb

Odhadem 15 %, se kterými jsem jel, bylo v pořádku. Ten zbytek? Peklo. Jak může u nás fungovat někdo, kdo nemluví česky ani anglicky a nemá ani pořádnou navigaci? Jak takový člověk může mít platný řidičský průkaz. Jiný řidič, jiná jízda. Rychlost, jíž projel tento řidič Nuselský most, byla neuvěřitelná. V tom špatném slova smyslu. Opravdu jsem se bál, že je to má poslední jízda.

iZdroj fotografie: Pexels

Starý Passat už dávno za svým horizontem, zvuky klepání, bouchání odevšad. Přesto plný plyn, jako by nemělo být žádné zítra. Sám sobě si vysvětluji situaci tak, že se kurýrní služby rozšiřují, rozrůstají. Že je málo řidičů, a tak firmy berou každého. Doslova. Skoro bych si začal myslet, že je to promyšlený politický tah. Abych, stejně jako jiní řidiči, definitivně přestal mít rád auta a začal po Praze jezdit hromadnou dopravou.