Na řidičský průkaz by neměl mít nárok každý. Experti žadoní po psychotestech a doživotním zákazu řízení

„Způsobil těžké nehody. Opravdu má ještě nárok na řidičský průkaz?“ Taková otázka rezonuje veřejností s železnou pravidelností vždy, když se stane nějaká mimořádně tragická událost, jejíž viník je buďto někdo, kdo výsady možnost řídit automobil vyloženě zneužil, nebo někdo, komu jeho fyzické (nebo duševní) schopnosti nestačily na řízení něčeho, co se ve vteřině může stát zbraní. A v obou případech to nedopadlo dobře. S dovolením bych se ale zastavil u slova, použitého v minulé větě: auto může být zbraň.

Auto jako zbraň. Neměli bychom mít zbrojní průkaz?

Když si budete chtít pořídit zbrojní průkaz, kromě vypisování formulářů se nevyhnete třem hlavním zkouškám:

• Teroetické, kdy musíte prokázat znalosti ze způsobu používání zbraně (a z druhu zbraní)
• Praktické, kdy musíte prokázat schopnosti zbraň používat
• A nakonec lustrací ze strany Policie ČR, kdy budou „zjišťovány skutečnosti umožňující nebo vylučující držení střelné zbraně“

První dva body jsou jasné, a jsou shodné s jakoukoli autoškolou nebo zkouškou před vydáním výučního listu: teoretická zkouška, praktická zkouška, dává to smysl. Zajímavý je ten třetí bod: lustrace ze strany Policie ČR. Každý s ní u zbrojního pasu souhlasí, nikdo přece nevydá krátkou kulovou zbraň recidivistovi s patnácti záznamy v rejstříku, co právě vyšel z výkonu trestu, ve kterém byl dvanáct let za vraždu. To také dává smysl. Nebo ne?

iZdroj fotografie: Policie

Tak proč tomu je u řidičského průkazu jinak? Proč jej úřady vydají každému, kdo složí teoretickou i praktickou část, případně projde psychotesty, pokud o něj z nějakého důvodu přišel? Proč se neudělá alespoň rámcová lustrace (speciálně u „hříšníků“, kteří o ŘP přišli a je u nich tedy dohledatelná historie), namísto toho se absolvováním všech zkoušek jakákoli minulost „umaže“ a začíná se s čistým štítem znovu? To je něco, co je u zbrojního průkazu nemyslitelné.

Karta řidiče jako cesta do minulosti

Přitom kdo někdy viděl svoji kartu řidiče, dozví se na sebe věci, které si často už opravdu nepamatuje. Každé nezapnuté pásy, každé překročení rychlosti o deset kilometrů deset let zpátky v té kartě je. A to jsme u banalit. Pochopitelně tam jsou i zaviněné dopravní nehody. A pokud někdo za svůj život zaviní kupříkladu tři dopravní nehody, při nichž došlo ke zranění nebo úmrtí, má i po dlouhém „distancu“ právo na znovuvydání ŘP? Opravdu si to nemyslím.

iZdroj fotografie: Depositphotos

A psychotesty to opravdu nevyřeší. Jednak jsou z určité části založené na postřehu a rychlé vizuální paměti, což třeba u mladší generace odrostlé na počítačových hrách není zas takový problém. A za druhé, i člověk s průměrnou emoční a komunikační inteligencí si dokáže celkem snadno odvodit, co chce psycholog na druhé straně stolu slyšet a co mu bude dobré říkat, aby „to klaplo“. K tomu není potřeba červený diplom z psychologie komunikace na Sorbonně.

Veřejná doprava jako služba veřejnosti

Jaký je závěr? Asi není diskuse tom, že auto může být zbraň. Dokonce výrazně účinnější, než je pistole ráže 9mm. Otázkou pak zůstává, jestli oprávnění k řízení automobilu (zbraně) vydat někomu, kdo již stihnul prokázat, že mu zbraň do rukou nepatří. Všichni ti „ujížděči“ policii, jejichž jízda na videu vypadá jako další díl Rychle a zběsile, jen za plného provozu, všichni notoričtí alkoholici nebo nepolepšitelní „bourači“ s historií nehod delší než seznam zdražování v tomto roce – ti všichni by možná měli zvolit veřejnou dopravu. A stát by jim k tomu měl pomoci.