Zrychlení z nuly na stovku jako supersportovní automobil, přitom uveze pět lidí a kufr plný zavazadel? V něčem bude háček.
Upozorňujeme čtenáře, že následující text a komentář je publicistickým článkem, který obsahuje soukromý názor autora.
Pokud se řekne Volvo, okamžitě mi před očima vyskočí jasný pohled. Nevím, jestli to máte stejně jako já, ale já při vyslovení jména této značky vidím velké hranaté kombi. Konkrétně mluvím o modelu Volvo 850. Ten je pro mě typickým představitelem této skandinávské automobilky. Pro ty, co nevědí, je to takové to veliké hranaté kombi. Vyrábělo se samozřejmě i jako čtyřdveřový sedan, ale právě kombi, se silným naftovým motorem, mi přijde zcela signifikantní. Auto, o němž budu mluvit teď, je ale přesně opačné. Když se řekne Volvo EX30, nepředstavím se nic. Musím se podívat na stránky prodejce a zjistit, o čem je vlastně řeč.
Vše se mění. Vzhled Volva, supersporty zaostávají ve zrychlení
Samozřejmě s trochou nadsázky, vím přesně o jakém automobilu mluvíme. Jenom tím chci říct, že podle mého názoru moderní volva ztratila svůj jasný designový směr. Své charisma. A své naftové motory, ale o tom až za chvíli. Tak jako tak se musím pousmát nad tím, jak daleko už švédská automobilka došla od svých klasických hranatých modelů. Tenhle nejmenší elektromobil je asi něco, co by před deseti lety málokdo od Volva čekal. Přesto musím říct, že mě tento stroj dokázal překvapit hned v několika ohledech.
Především zrychlením, jeho akcelerace je něco, co vám vyrazí dech. Skutečně, teď nepřeháním. Představte si, že tohle malé autíčko dokáže vystřelit z 0 na 100 km/h za pouhých 3,6 sekundy. To jsou hodnoty, které byly donedávna vyhrazené supersportům. Tím, že nemám rád elektromobily, vlastně pro mě ale další superlativy neexistují. Nebo jinak, ať se vyjádřím správně. Ne že bych je neměl rád. Myslím si, že to není řešení toho, co je nazýváno současnou krizí. A naprosto nesouhlasím s tím, jak se k tématu elektromobility staví EU i samotné automobilky.
Nicméně za to auto jako takové nemůže. A přiznávám, že nebýt těch politických souvislostí, možná by se mi zamlouvalo. Proč? Když se na EX30 podívám zvenčí, zaujme mě jeho design. Nemá sice ony hranaté tvary, ale vypadá docela dobře. Se svými rozměry 4 233 mm na délku se perfektně hodí do městského provozu, ale přitom nepůsobí jako nějaká krabička na kolech. Jde o nejmenší model značky, není tu ale nic, co by působilo lacině nebo podřadně. Interiér je kapitola sama pro sebe.
Nedává to smysl, ale i tak městské SUV pokoří třeba Ferrari
Tady musím zmínit, že Volvo vsadilo na minimalismus. Většina ovládacích prvků je soustředěna do centrálního displeje s úhlopříčkou 12,3 palce, což může být pro někoho návykové a pro jiného noční můra. Osobně mi však přijde, že systém je dostatečně intuitivní. Je tady použití recyklovaných materiálů v interiéru. Když vám řeknu, že sedíte v autě, jehož výplně dveří jsou vyrobeny z recyklovaných džín nebo že palubní deska obsahuje recyklovaný korek, možná neuvěříte. Dojezd? S baterií o kapacitě 49 kWh v základní verzi se dostanete podle výrobce až na 337 kilometrů, v reálném provozu to bude méně.
Tohle asi úplně nechci hodnotit, řekl bych, že v zimě to bude mnohem horší. A zase bych se dostal do polemiky ohledně nabíjení A infrastruktury nabíječek. A to nechci. Chci se věnovat jenom autu. Vyšší specifikace má kapacitu 64 kWh a zvládne teoreticky 476 km dojezdu. Verze Twin Motor má čtyřkolku, šílený výkon 315 kW (tady platí to uvedené zrychlení), ale ve své podstatě postrádá smysl. Pokud se nepletu, nejvyšší verze vyjde daleko přes milion korun, za základ dáte od 895 000 Kč. Tady vidím další velké mínus, tedy v ceně (versus užitné hodnotě).
Cena není malá, začíná značně nad jedním milionem korun
Ale jak jsem zmínil, smysl elektrických aut, to by bylo na jiný článek. Nicméně není to jen o Volvu. Elektromobily obecně díky charakteristice průběhu výkonu elektromotorů umí zrychlovat z nuly na stovku více než dramaticky. Pokud si člověk bude chtít připlatit, je tady třeba Hyundai Ioniq 5 N. Už jsem o něm nedávno psal a zmíním ho znova. I tady se mi líbí vzhled. Možná více než u Volva. Protože Hyundai je hranaté a to mám rád. Připomíná mi starou Lancii Delta integrale. Nicméně je tady to zrychlení.
Z nuly na 100 km/h toto kompaktní auto dosprintuje za 3,4 s. I to je parametr, který nedávno slušel pouze sportovním autům. Stačí se podívat třeba na Ferrari 458. Jaké je zrychlení tohoto vozu? Právě zmíněných 3,4 sekundy. Nic ale není zadarmo a tohle divoké Hyundai rozhodně ne. Tedy ne že by mělo být zadarmo, ale je vyloženě drahé, stojí totiž od 1 799 990 Kč. Tedy drahé, je to zlomek ceny, kterou člověk dá právě za zmíněné Ferrari.
Problémem elektrických aut je stále dojezd a dobíjení
V tomto ohledu jde vlastně o docela levné automobily. Nicméně to je podobná cena, jako třeba stojí Audi RS3 Sportback. To začíná na 1 649 900 Kč. S výkonem 400 koní a točivým momentem 500 Nm zrychlí na stovku za horších 3,8 sekundy. Moje volba by byla jasná. Volvo je sice fajn, ale volil bych ho až jako poslední. Hyundai se mi líbí, ale pořád je to elektromobil. Neumím si představit, že musím hledat nabíječky, a ne jen tak zajet k pumpě.
Takže pokud vybírat v dané cenové kategorii mezi novými auty, stále bych asi sázel na spalovací motor a šel třeba do zmíněného Audi. Přestože je v přímce pomalejší. S tím se musím smířit, srovnatelná elektrická auta jsou prostě rychlejší než podobné automobily se spalovacím motorem. Tak to prostě je. Nicméně pro mě osobně to je jen jeden z parametrů. Který nedokáže potlačit nechuť ke zdlouhavému dobíjení. Hledání nabíječek. K omezenému dojezdu. A hlavně tomu, že motor postrádá zvuk, když člověk šlápne na plyn. Do města? Snad. Tedy, raději ne.