První generace modelu Panda se doslova rozpadala majitelům před očima. Mluvit o bezporuchovosti a trvanlivosti by bylo sypáním soli do otevřené rány lidí, kteří tohle museli platit. S nástupcem to bylo ale zcela opačně. Fiat Panda druhé generace, vyráběný v letech 2003 až 2012, se řadí mezi nejspolehlivější a nejlevnější vozy ve své třídě. Zásadní podíl na tom má její konstrukční jednoduchost i dobrá protikorozní ochrana karosérie.

V jednoduchosti je síla a krása, Fiat tohle ví a Panda funguje

A téměř nezničitelné osmiventilové benzínové motory 1.1 a 1.2 „Fire“. Ty byly i suverénně nejprodávanější a v případě ojetiny ani není důvod vyhledávat dvě okrajové motorizace – šestnáctiventilovou čtrnáctistovku ve „sportovní“ verzi 100 HP nebo malý diesel 1.3 MultiJet. Nicméně o tom bude za chvíli řeč. Proč v případě verze 100 HP odvrátit zrak jinam? Je to zejména kvůli značně nekomfortnímu a pro slibovanou sportovní jízdu se přesto nehodícímu podvozku.

i

Do určité míry kuriozní jsou verze s pohonem všech kol. Kuriozita končí ve chvíli, kdy uvidíte Pandu 4×4 šplhat v italských Dolomitech tam, kam nevyjede žádné luxusní SUV. Zejména ve verzi Panda Cross s elektronickou uzávěrkou diferenciálu zvládne tohle auto téměř nemožné. Panda 4×4 měla dva typy pohonu všech kol, buď s mezinápravovou viskospojkou do roku 2009, nebo pozdější s elektrohydraulicky ovládanou spojkou, oba systémy jsou poměrně spolehlivé.

Dekra přišla s nejspolehlivějšími ojetinami: VW tu nehledejte!

Typické závady? Jsou to předčasně opotřebené tlumiče pérování. Může to být vůle v táhlech stabilizátoru přední nápravy, mimo základní model. Problémem mohou být zanesené EGR ventily u dieselů s převažujícím městským provozem. Závady turbodmychadel jsou rizikové u 1.3 MultiJet, vzácně se mohou objevit problémy řetězového pohonu rozvodů. Možná je koroze výfuku, existuje riziko potíží zámku pátých dveří či závady elektrického posilovače řízení. Tedy je-li instalován.

Základ je super, ale se 100 HP předjedete i supersport s V10

Motor, které doporučujeme, je 1.2 Fire s výkonem 44 kW. Je to jednoduchý benzínový motor. Pro Pandu je vhodnější než diesel. Malé čtyřválce řady Fire už dost pamatují, jsou ale prověřené, nenáročné na servis a relativně tiché. Lepší je vzít dvanáctistovku, která navíc proti menšímu 1.1 nabízí sice pouze 4 kW, spotřeba je ale stejná a dynamika zřetelně lepší. A teď ke stokoňové verzi. Není to specifikace, kterou by člověk běžně doporučoval.

i

Ale stejně jako Panda 4×4 umí potrápit velká SUV v terénu, Panda 100 HP dokáže deklasovat na závodním okruhu mnohasetkoňové supersporty. Vím to, byl jsem u toho. Když jsme kdysi v jednom z předchozích angažmá testovali Pandu 100 HP, vyjeli jsme s ní s kolegou na závodní okruh do Mostu. Panda 100 HP byla všem pro smích. Dokud nezačalo pršet. Pak se karta obrátila. Panda začala na dráze, kde bylo 10 cm vody, všechny předjíždět. Lamborghini Gallardo se nechtělo dát.

Tak dlouho, až jeho řidič nezvládl na širokých gumách přívaly vody a Panda se posunula na první místo. Těžko říct, komu ji v dnešní době v této verzi 100 HP nabídnout. Mimo biblickou potopu moc rychlá není, je tvrdá a nepohodlná. Nicméně na prodej na německém inzertním serveru je aktuálně pár kusů. Jeden z roku 2007 má najeto 97 tisíc kilometrů a v přepočtu vyjde na 144 000 Kč. Kdyby snad někdo chtěl počkat na déšť a pak nechat za zády šesti-, osmi- a desetiválce.

Galerie