Zaparkovat nikomu před vjezdem do garáže je hulvátství. Ovšem oplatit hulvátské chování vyhrožováním, je trestný čin.
Parkování v centru Prahy bylo vždy komplikované a najít volné místo se mnohdy rovná hledání štěchovického pokladu. A to nikdo neřeší bezplatné parkování, to téměř neexistuje. Náročné je parkovat i dál od samotného centra, situace je dost kritická a místo na modrých parkovacích zónách se hledá obtížně, a někdy velmi dlouho. Proto někteří řidiči parkují tam, kde nemají.
Zaparkovat někomu před vjezdem je neomalené
Příkladem, byť smutným, je majitel automobilu značky Porsche. Ten svou 911 zjevně parkuje, kde se mu zlíbí. Ideálně pokud se jedná o místo, kde nemusí platit. Zaparkoval totiž před vjezdem do soukromé garáže, i když hned vedle bylo několik míst na modré zóně překvapivě volných. Hulvátské chování, to bezpochyby. Z garáže nebylo možné vyjet. Celou situaci by řešilo jen ohlášení městské policii.
Ta by musela přijet a na žádost majitele garáže nafotit celou situaci, sepsat protokol, zavolat odtahovku a nechat auto odtáhnout. Na hulváta by pak jeho auto čekalo na odstavném parkovišti a nedostal by je, dokud by nezaplatil pokutu a odtah, minimálně dva tisíce korun. Majitel garáže, říkejme mu pan Jáchym, to však vyřešil po svém. Neměl auto zablokované za dveřmi svého parkovacího místa, navíc věděl, že nikam nepotřebuje jet.
Jediným řešením je zavolat policii. A čekat!
Namísto volání policie se ohnul ke kolu sportovního vozu a vypustil pneumatiku. Tím sice zneprůjezdnil cestu do garáže, určitě na dobu, než majitel Porsche situaci vyřeší, ale stoprocentně tím hulvátskému řidiči, který neumí parkovat, znepříjemnil život. Sobě ale také, ani o tom nevěděl. To, že vypustil pneumatiky by ještě nebylo nic tak strašného. Nechat ji klesnou na ráfek, který by třeba prasknul, to by bylo něco jiného.
Naštvaný majitel nemovitosti však doplnil prázdné kolo vzkazem, který dal autu za okno. Na ně bylo uvedeno, že pneumatika je jen výstraha a že, parafrázováno, příště dostane majitel auta takříkajíc přes ústa. Tím bohužel rozhořčený autor vzkazu překročil zákon. Jakkoli se mohl cítit v právu, tak náš zákon zná výraz Nebezpečné vyhrožování.
Vyhrožování není legrace. Hrozí kriminál
Podle paragrafu 353 ten, „kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“ To je samozřejmě závažná věc, a i když v našich končinách někdy pár facek může být považováno za výchovnou metodu s maximálním účinkem, vyhrožování je něco, čeho by se slušný člověk, byť rozhořčený na nejvyšší míru, neměl dopustit.
Z pohledu člověka, který přijede, špatně zaparkuje, to celé vypadá nepochopitelně. Aniž by mělo jít o obhajobu pana Jáchyma, on vidí věc jinak. Má garáž, před kterou, podle jeho vyjádření, stále někdo parkuje a omezuje ho. A on neví, jak celou situaci řešit, když volá městkou policii, ta někdy přijede až když je blokující aut pryč. Mezitím pan Jáchym jen čeká. Je to frustrující.
Z pokusu odradit řidiče má majitel potíže se zákonem
Frustraci panu Jáchymovi však přineslo i trestní oznámí, které podala na neznámého pachatele žena, která se označila za řidičku onoho vozu. Majitel, jak se ukázalo, je někdo jiný, ale auto údajně řídila manželka majitele, toho času těhotná. Což je ještě větší problém, protože pokud je u vyhrožování sazbou jeden rok, je-li toto směrováno, mimo jiné, „vůči dítěti nebo těhotné ženě,“ je horní hranice až tři roky odnětí svobody.
Věc se má zjevně tak, že ať auto řídil, kdo řídil, rozhodl se nenechat věc jen tak. Řidič, který zaparkoval tam, kde neměl, neřešil svou chybu a vše o otočil proti člověku, které se cítil jako poškozený. Teď je z něj podezřelý. Na nás se obrátil s radou, co má teď dělat. Vědět pan Jáchym, co ho čeká, určitě by nechal pneumatiku nafouknutou a papírek se vzkazem by za stěrač nikomu nedával.