Blikání blinkrem neznamená automaticky právo přednosti jízdy. Jakkoli si někdy řidiči mohou myslet, že platí pravidlo „blikám, tedy jedu“, není to tak. To, že někdo dá znamení blinkrem, ještě neznamená, že má právo odbočit bez ohledu na ostatní účastníky provozu. Své o tom ví pan František, který nám do redakce poslal 1. 4. 2024 e-mail. My jsme se ho po přečtení rozhodli zveřejnit v plném rozsahu. Týká se právě zmiňovaného používání blinkru.
Kdo bliká, nemá právo na přednost v jízdě, i když si to myslí
Respektive vynucování si přednosti v jízdě. Vzhledem k datu, kdy e-mail přišel, můžeme doufat, že nejde o aprílový žert. Nicméně situace je jistě tak běžná, že ji zažil minimálně jednou asi každý z nás. „Jel jsem po silnici, ve vedlejším pruhu jel jiný řidič,“ začíná popis situace pan František. „Řidič se rozhodl na poslední chvíli, že se přesune do mého pruhu,“ pokračuje dál čtenář. „Začal blikat a cpát se před moje auto.“
Co bylo dál? „Já bych ho býval i pustil, ale neměl jsem už prostor udělat místo,“ dále říká pan František. „Druhý řidič se snažil vnutit přede mě, blikal, troubil, gestikuloval,“ popisuje chování druhého řidiče náš čtenář. Ve své podstatě se ptá, jestli neudělal něco špatného, když na něj člověk v druhém vozidle tak gestikuloval. Odpovědí je jednoznačné ne. Samozřejmě, že neudělal nic špatného. To, že někdo bliká, neznamená, že má právo někam vjet.
Stále platí, že řidič nesmí nikoho při takovém manévru omezit a ohrozit. Vynucovat si právo vjet či zařadit se pouhým blikáním je přinejmenším hulvátství. Rozhodně to nemá oporu v zákoně. Naopak, pokud někdo takovým chováním omezí či ohrozí, může jít o přestupek. Zákon o provozu na pozemních komunikacích v § 30 Znamení o změně směru jízdy mluví jasně. Netřeba citovat všech pět odstavců.
Signál o změně směru jasně definuje zákon, stačí poslouchat
Stačí vědět, že „znamení o změně směru jízdy musí řidič dávat včas před započetím jízdního úkonu s ohledem na okolnosti provozu na pozemních komunikacích, zejména na řidiče jedoucí za ním a na povahu jízdního úkonu“. Co je extrémně důležité, pak citace třetího odstavce, že „… smí řidič provést zamýšlený jízdní úkon jen tehdy a takovým způsobem, aby nebyli ohroženi ani omezeni ostatní účastníci provozu na pozemních komunikacích“.
Jednoduše a jasně. K tomu si dále upřesněme, co je omezení jiného účastníka silničního provozu. Nesmět omezit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nebylo nijak překáženo. A nesmět ohrozit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí.
Jinak řečeno, „cpát“ se někomu před auto naplňuje buď jeden ze dvou, nebo oba dva pojmy. Znovu tedy, zákon nic takového, jako je přednost vynucená blikáním, nezná. Věc také rozhodně nemá oporu v pravidlech slušného chování. Nikde není psáno, že řidič v takové situaci musí někoho někam pouštět či musí udělat místo. Nemusí, a rozhodně ne, pokud by tím byl sám omezen nebo ohrožen.