Proč je barva taxíků béžová a žlutá? Neuhodnete, ale stojí za tím řada praktických důvodů

Původně byly německé taxíky černé, ale již více než 50 let jsou součástí běžného pouličního provozu německá taxi v barvě slonové kosti. Změnu barvy inicioval bývalý ministr dopravy Georg Leber, který ji nařídil v roce 1971. Provozovatelé taxislužeb pak měli pět let na to, aby svá vozidla natřeli barvou RAL 1015. To je oficiální barevný kód pro světlou slonovou kost. Proč však byla vybrána a prosazena právě tato barva?

Černé vozy na žádost šlechty, dnes na odstínu asi nezáleží

Po celém světě jezdí taxíky v různých barvách, které jsou identické v rámci daných států, ale i měst. Například v New Yorku mají tamní taxi výrazný odstín žluté. Naproti tomu v Londýně byly první slavné londýnské taxíky i jejich moderní nástupci vyvedeni v decentní černé barvě. Mimochodem podle legendy vděčí původní „černé taxíky“ za svou barevnost požadavku britské šlechty v počátcích tohoto dopravního prostředku nastupovat a vystupovat bez sundávání klobouků.

V Hongkongu najdete modré, zelené a červené taxíky, jejichž barvy signalizují, v jaké čtvrti daná auta jezdí a někdy také jejich ceny. V mnoha jiných zemích však neexistují žádná pravidla, která by barevnost vozů taxislužby jasně definovala nebo konkretizovala nějaká specifika daných „drožek“.  

iZdroj fotografie: Depositphotos

Například na Kubě mají cestující na výběr mezi soukromými taxíky, které mají podobu historických amerických vozů v nejrůznějších barvách, a oficiálními státními taxíky s moderním designem, které jsou většinou žluté. Vraťme se však zpět do Německa. Jak vznikl požadavek na to, aby taxíky v této zemi vypadaly jednotně béžově?

Důvody ryze praktické, barva se snad nikomu nemůže líbit

V rozhovoru pro berlínskou televizi RBB TV zdůvodnil viceprezident Spolkového svazu výrobců taxíků a půjčoven automobilů Hermann Waldner rozhodnutí změnit v roce 1971 barvu z černé na světle béžovou tím, že černé taxíky v té době ještě neměly klimatizaci. V důsledku toho se vozy na slunci příliš zahřívaly, což bylo nepříjemné pro řidiče i jejich zákazníky.

Navíc je světlá barva nápadnější, což v konečném důsledku napomáhá ke zvýšení bezpečnosti vozů taxi v rámci jejich častého provozu na silnicích. Kromě toho prý k upřednostnění světle béžové vedly i další praktické důvody. Na béžové barvě není prach a jiná špína tolik markantní jako u tmavých barev a taxíky vypadají i po dlouhém pracovním provozu stále dobře udržované. Navíc nejsou na této barvě tolik nápadné drobné promáčkliny či jiná poškození vozů.

Identický symbol s výjimkami

A tak se barva RAL 1015 stala téměř neodmyslitelnou barvou německých taxíků, na niž jsou dnes všichni zvyklí. Nicméně přestože je dnes světlá slonová kost na území Německa do značné míry vnímána jako symbol taxíků, pravdou je, že tato barva již není pro vozidla taxi tak úplně striktně povinná.

iZdroj fotografie: iStock

Jelikož v roce 1971 v rámci německé federace (čítá 16 spolkových zemí) nedošlo ke zcela jednotné dohodě o tom, zda by měl existovat naprosto jednotný požadavek na barevný kodex taxi vozů, bylo jako kompromisní řešení dohodnuto, že jednotlivé spolkové země mohou udělit výjimku z obecného požadavku na barvu taxi. Této možnosti se dovolávaly Sasko-Anhaltsko, Bádensko-Württembersko, Dolní Sasko, Porýní-Falc, Sársko a Šlesvicko-Holštýnsko, kde některé jejich taxíky nebyly béžové. A mnohdy také dodnes nejsou.

Béžová na desítkách tisíc taxíků, pozor na auta v autobazarech

Nicméně i tak jezdí v Německu většina taxíků v barvě slonové kosti a tento koloryt v zásadě vůbec není špatný. Taxíky jsou tak zákazníky snadno identifikovatelné i na dálku. A jen tak pro zajímavost – tipnete si, kolik vozů taxi v současné době v Německu jezdí? Tak vězte, že je jich na 50 000. Zajímavé je, že v České republice je přes 20 000 vozů taxislužby, a to je naše země ve srovnání s Německem 4,5krát menší.