Proč měla některá auta půlená čelní skla? Skrývalo se za tím jedno nečekaně praktické řešení

Záběry z vojenských filmů s Jeepem Willysem: půlené čelní sklo. Sovětské propagační fotky s UAZem: půlené čelní sklo. Naše Tatra 138 i 148: půlené čelní sklo. A autobusy 706 RTO, stejně jako novější ŠD 11. A další a další. Proč je tam vlastně ta dělící lišta mezi polovinami skla? Vždy musí dát víc práce to celé smontovat, než vsadit jedno sklo? Nebo? Pídili jsme se po původu tohoto řešení a zjistili zajímavou skutečnost, neb tvůrci podobných řešení uvažují zejména prakticky.

Výměna tabulek, nebo jiný fígl?

Přiznáme se, že nás v první chvíli napadlo, že se jednotlivé díly dají zaměnit. Praskne jedna polovina skla, vymění se za druhou. Tohle řešení je asi možné u onoho Willysu, kde je sklo rovné jako okenní tabulka (mimochodem podobně rovné čelní sklo má i první Fiat Panda – a jeho tvůrce Giorgio Giugiaro se kdysi vyjádřil, že právě čelního skla si u Pandy cení nejvíce) a půjde zřejmě zaměnit za „sousední“ díl. Ale třeba u našeho autobusu 706 RTO?

iZdroj fotografie: Karosa

Nebo u Tatry 138/148? I když tam si to zrovna s trochou fantazie dovedeme představit. Navíc, to co pochopíme u Willysu nebo ruského UAZu, tedy nebezpečí z případného vojenského střetu určitě nehrozí u našeho elegantního autobusu Škoda 706 RTO. Mimochodem, byl to opravdu skvostný kousek naší automobilové historie a co nevidět přineseme speciální článek věnovaný jeho luxusní verzi. Tomu, co vozil vedle řidiče neuvěříte. V roce 1958!

V nouzi zavolej příteli

Nezbývalo, než sehnat přítele na telefonu. Nečekali jsme, že se dostaneme k tvůrci Tatry 138 nebo 148, nebo dokonce Tatraplánu T600. Něco se ale nakonec podařilo a jeden kontakt jsme dostali. A odpověď (pronesená se smíchem) nás pobavila stejně tak, jako našeho ochotného rádce a designéra, nyní již v zaslouženém důchodu. Samozřejmě, šlo, ostatně jako vždy, o peníze. Jenže trochu jinak, než nás původně napadlo. Rozuzlení je tady:

iZdroj fotografie: Tatra

Tím hlavním důvodem není až tak snadná výměna jedné poloviny. Ale především to, že při tehdejší technologii nelepených skel končilo i sebemenší poškození kamínkem tak, že sklo prasklo přes celou šířku. Výměna drahá, zbytečná. Polovina se mění podstatně lépe, a především je 50% šance, že praskne sklo u spolujezdce. A tedy řidič může dál, byť poněkud větrněji (v horkém létě to může být naopak extra bonus) pokračovat v jízdě. A někdy opravdu jde i ta výměna… Chytré řešení, není-liž pravda?

Galerie