K čemu jsou vlastně na autech registrační značky, když Městská policie není schopna určit pachatele přestupku

Shodneme se asi na tom, že registrační značky na našich vozidlech mají smysl. Dokud někdo nevymyslí nějaký schopný „digitální systém“, budou ony plechové tabulky vpředu a vzadu (v některých zemích stačí jen na jedné straně) stále nejefektivnějším způsobem, jak zjistit – koho vlastně? Vlastníka, pochopitelně. Nikdo jiný než vlastník není s vozem skrze RZ spojen. Pokud tedy není v registraci vozidla uveden i provozovatel. Že se toho dá velmi pohodlně zneužít k „zamlžení“ situace nemusíme v Čechách asi nějak zvlášť zdůrazňovat. Ale že RZ je málo i pro banální přestupek a projednání u Městské policie mne překvapilo.

Partička řidičů si udělala z trávníku „parkoviště“

Dlouhodobě nám před domem parkuje určitá skupina aut na trávnících‚ případně jednou polovinou na chodníku. Chápu, z nedalekého parkoviště je to asi 300m k domu, to je pro některé spoluobčany enormní vzdálenost. Štve mne to, mám rád přírodu, vadí mi, když se technické služby stále a znovu pokouší trávník obnovit včetně některých květin, a pak v noci přijede „Pan Buran“ a neomaleně to tam celé „zvalchuje“. A je mu to úplně jedno, nějaký trávník nebo květiny jsou pod jeho rozlišovací schopnosti.

iZdroj fotografie: S vědomím Jan Otčenášek

Jsem ale z povahy věci kliďas a navíc coby „Husákovo dítě“ mám k jakémkukoli „bonzování“ nebo donášení na úřady a orgány bytostný odpor, zažil jsem dobu, kdy se takto „spolužilo“ ve velkém stylu a nikdy jste nevěděl dne hodiny, kdy na vás někdo něco někam nenahlásí. Navíc jsem byl svědkem toho, jak si tam přímo na místě Městské policie opisovala značky dotyčných aut a dávala za stěrače lístky, nabyl jsem tedy dojmu, že je to tím pádem vyřešené. Přesně od toho přece tu Městskou policii máme.

Když se Městské policii nedaří, chopí se spravedlnosti občan

Jenže uplynul půl roku, a situace je úplně stejná. A jestli mám já odpor k nějakému donášení z titulu věku, tak moje partnerka ho opravdu nemá, není „Husákovo dítě“, nesnáší nespravedlnost a je zvyklá se ozvat. Někdy pravda docela hlasitě. A když se mně snažila „popošťouchnout“ do nějaké akce, vidouce současně moje neskrýváné otrávení a nezájem se tomu jakkoli věnovat, rozhodla se do věci vložit. S dnešními telefony opravdu nic složitého. Počkala si, až na trávníku bude zase „úroda“ aut, popadla mobil a šla to celé nafotit.

iZdroj fotografie: S vědomím Jan Otčenášek

A maje navíc celkem schopné vzdělání i praxi pro jednání s úřady, „vyšvihla“ za večer lehce ironický, nicméně věcný dopis s tím, co míní MP a město jako takové s danou situací dělat. A přiložila svůj fotografický set. A celé to odeslala. A čekala. Mezitím opadaly stromy od listí, lidé oslavili Vánoce, stromy se opět zezelenaly a opět opadaly… Zkrátím to. Před pár dny jí přišla odpověď s číslem jednacím, kde se praví, že MP nemůže s danou věcí nic udělat, protože pachatele přestupku se nepodařilo dohledat. Tečka.

Marný a předem prohraný boj. Nebo ne?

Jak jste možná vydedukovali z mého pokusu o parafrázi Vivaldiho Čtyř ročních období, ta odpověď nepřišla hned. Ne, opravdu ne. Přišla po dvou letech. Číslo jednací rok odeslání. Úžasné. A ještě úžasnější je ten samotný verdikt. Tak k čemu tedy ty RZ na autech ale jsou, když celá MP s armádou úředníků není schopna ve svém městě najít provozovatele vozidla, toho oslovit a jednoduše mu sdělit podezření z přestupku a věc v rozumné době dotáhnout do konce? Nicméně už chápu, proč tam ta auta stojí pořád. A budou stát pořád. S takovýmto „vymáháním práva“ se jim v podstatě ani nedivím. Co myslíte?