V praktičnosti, využití prostoru a vstřícnosti rodinným potřebám šel tento model vždy příkladem. Móda SUV však smetla i jej. Malé ohlédnutí za ságou je tu.
První Mégane Scénic znamenal v roce 1996 revoluci podobnou prvnímu Golfu nebo Unu: dokonale obestavěný vnitřní prostor, kterému nejvíc slušel onen známý příměr „větší uvnitř, než zvenku“. Prodejci Renaultu dodnes pamatují na užaslé obličeje prvních zákazníků v showroomech, když se dovnitř vešla pohodlně pětičlenná rodinka a dozadu celá dovolenková výbava, to celé na půdorysu značně kratším než tehdejší Octavia Combi. Kde bylo navíc místa vzadu o dost méně.
Jak využít vnitřní prostor až do extrému
Trik s prostorem byl klasický – vzpřímenější sezení „do výšky“, s nohama více pod sebou, než před sebou umožnilo dříve netušené možnosti nižší střední třídy. V kufru byla navíc dvě plata, zadní sedačky šly lehce vyjmout i posouvat jedna po druhé, zkrátka prostorový zázrak byl tu. A na úspěch bylo zaděláno. Renault první roky nestíhá vyrábět a prodlužuje dodací lhůty, zákazníci mu však rádi odpouští a čekají na svého „Scénika“. Konkurence zalapala po dechu. Tohle chceme taky.
Inženýři strhali stávající kombi z rýsovacích prken a pustili se do podobných aut, s kterými se následující roky roztrhl pytel: Citroen Picasso, VW Touran, BMW řady 2, Mercedes třídy B, Opel Zafira i Meriva, Ford C-Max… Mohli bychom pokračovat. Scénicu však už nikdo primát vzít nemohl, a když navíc v roce 2003 přišel se slušivou druhou generací s výraznější přídí, širší nabídkou motorů a nečekaně odvážně řešeným Scénicem RX4 s pohonem čtyř kol, bylo o úspěch postaráno. Lidé to auto milovali.
Časy skvělé i časy zlé
V dobách největší slávy jich bez problémů prodal 320 000 jen v Evropě, speciálně druhé generaci se velmi dařilo. Dnes to zní až neskutečně, neb v roce 2021 se prodeje propadly na 3110 vozů. Upsss. S tím se samozřejmě nedá fungovat, to nemá s podnikáním a efektivitou nic společného. MPV dnes zkrátka netáhnou, lidé se zhlédli v záplavě všech „terénních“ SUV a praktičnost na malém půdorysu je zcela tabu. O tom, o kolik víc se vejde do Scénicu než např. do Kamiqu se nemá cenu rozepisovat. Fandové Škody nechť prominou.
Po Citroenu a ukončení C4 Picasso, po konci Sharanu a Alhambry došlo tedy i na Renault. Pionýr celé kategorie musel sklonit hlavu. Nicméně, jeden postřeh na závěr bychom měli. Třeba poslouží jako epitaf na pomyslnou náhrobní desku. A sice: jak Scénic, tak Espace se v posledních generacích značně odchýlily od původní užitkovosti. Ve prospěch „stylu“. A zákazníci řekli v obou případech „ne“. Kdo se směje naposled? Ford. Neb ten dělá svůj S-Max roky pořád stejně, a roky nemá problém s prodejem, to auto je praktické i příjemné na život. Že by inspirace pro další generace?