Evropská unie určí povolený počet aut pro každou členskou zemi. Jezdit automobilem bude moct jen každý druhý.
Upozorňujeme čtenáře, že následující text a komentář je publicistickým článkem, který obsahuje názor autora.
Jak řešit krize? Evropská unie má řešení na všechny problémy. Univerzálním východiskem jsou zákazy, příkazy a omezení. Bez ohledu na to, jak hloupé a nelogické to je. Stačí si uvědomit, že EU představuje asi jedno procento celého světa. Typickým příkladem je zákaz plastových brček v EU v kontrastu s tunami plastového odpadu nahrnovaného do moře v Asii a Jižní Americe. Když člověk sleduje to, co se z EU ozývá, dalo by se dojít k názoru, že Evropská unie zvažuje zavedení limitu na počet aut na obyvatele.
Klima je výmluva, jde o co největší moc nad běžnými občany
Vše v rámci řešení takzvané klimatické krize. Tato samotná myšlenka vyvolává mnoho otázek a pochybností. V reálu nejde o dopravu, ale o moc a totalitní nadvládu na obyvateli EU. Snahou je udržet je doma na uzdě, pěkně sevřené v kleštích. Je tady snad někdo, kdo neviděl film Matrix? Evropská unie se tedy snaží nalézt různá opatření ke snižování emisí skleníkových plynů. Mezi těmito opatřeními se objevují i návrhy na omezení počtu aut v Unii a podpora hromadné dopravy, jako je ta autobusová a vlaková. Pro řadu lidí je představa života bez osobního auta nereálná. Rodiče s těžce nemocnými dětmi. Pečovatelé o staré lidi. Jen tak namátkou… Příkladů jsou stovky.
Z jiného úhlu pohledu – nejde jen o dopravu, ale o svobodu. O kterou EU běžné lidi víc a víc připravuje. Chcete jet o víkendu jen tak na výlet do Alp nebo na otočku k moři? Smůla, nepojedete, ale smíte povoleným hromadným transportem do nějaké unijní frikulínské evropské metropole. Místo autem na Nordschleife třeba vlakem do Bruselu. Jistě, zavedení limitu na počet aut by znamenalo omezení osobní mobility a komplikace v každodenním životě. Zatím není jasné, jak by mohla Evropská unie realizovat a vynutit omezení počtu aut v rámci svých členských zemí.
Představa, že každá domácnost by mohla mít povoleno pouze jedno auto, či dokonce jedno auto na dva domy, vyvolává otázky ohledně praktické proveditelnosti a dopadu na každodenní život občanů. Salámová metoda funguje. Není třeba určovat počet aut na domácnost. Stačí zakázat spalovací motory, držet elektromobily extrémně drahé a rázem je vyřešeno. Stačí si představit, kolik aut bude za pár let třeba na pražském Jižním městě. Ten, kdo dosáhne dnes na ojetinu za sto tisíc, bude v době elektrické chodit pěšky. Anebo jezdit hromadnou dopravou.
Lidé budou chodit pěšky, znečišťování továrnami to nezastaví
Diskuze o této problematice může sice pokračovat, klidně ve jménu hledání vyváženého přístupu. Takového, který zohlední nejen ochranu životního prostředí, ale také potřeby a možnosti občanů. Nebude to ale k ničemu. Ne dokud třeba Indie nebo Čína dál budou produkovat emise v takové míře, že je proti nim to, co vyprodukuje osobní doprava, zanedbatelné. V každém případě se jedná o kontroverzní téma, které vyvolává rozdílné názory a vyžaduje podrobnou diskusi mezi různými zainteresovanými stranami.
Existuje zásadní otázka, zda by omezení počtu aut skutečně vedlo ke snížení emisí skleníkových plynů a zlepšení životního prostředí. Odpovědí je „ne“. Automobily mají zanedbatelný vliv na globální emise CO2. Někteří odborníci tvrdí, že by bylo efektivnější zaměřit se na inovace v automobilovém průmyslu a podporovat vývoj ekologičtějších vozidel než omezovat osobní mobilitu. Je to smysluplné jen z části. Prostě proto, že doprava zabírá v koláči světových emisí CO2 minimální dílek velký jen pár procent. Klimatická krize je naléhavým problémem, ale omezení počtu osobních aut nic neřeší. Jen zvyšování vlivu EU a omezování svobody běžných lidí.