Na první pohled auto, které každý chce a neváhá sáhnout do kapsy pro tučnou sumu peněz. Přesto si za volant jen tak někdo nesedne.
Pracovní dodávky mají svůj původ v USA. U nás tenhle typ auta nebyl dlouhé roky nejenom populární, ale vůbec k dispozici. Dnes je to jiné. Pick-upy jezdí na našich cestách poměrně hodně. Nejenom tam, kde je potřeba těžká práce. Oplastované a vybavené chromovanými nárazníky, je snadné zahlédnout tato auta klidně uprostřed města. Škoda Mountiaq je šestý žákovský projekt Středního odborného učiliště strojírenského ŠKODA AUTO.
Auto je skvělé, možná proto, že ho nevyrobili dospělí, ale děti
Už je starý pár let. Když se do redakce ozval čtenář, který se ptal, jestli někdy Škoda vyrobila nějakou pracovní dodávku, vzpomněl jsem si na tento zajímavý projekt. Samozřejmě že tady byly historicky užitkové vozy mladoboleslavské značky. Jak v moderní době, tak si nemohu nevzpomenout na Škodu 1203. Ale dotaz zněl na pick-up a „posledních pár let“. Mountiaq „má na svědomí“ 35 žáků, včetně šesti dívek.
Jde o práci dlouhých osmi měsíců. Působivý pick-up vychází z modelu Kodiaq. Je nalakován ve speciálně navrženém odstínu oranžové barvy Sunset. Vybaven je světelnou lištou na střeše, navijákem s ochranným rámem a inovativními světelnými prvky. Žáci zapracovali na zesílení karoserie, odstranili střechu a přizpůsobili automobil na jeho novou funkci – pracovní pick-up. Včetně úpravy zadních dveří, rozšíření a zkrácení karoserie, harmonizace designu předního a zadního nárazníku.
Ložná plocha vozu skrývá dodatečné odkládací prostory a zkrácené dveře byly přizpůsobeny nové, širší linii vozu. Mně se auto líbí. Tak jako se mi líbily ty předchozí projekty. Tento je už šestý v řadě. Historie studentských projektů sahá do roku 2014, kdy vznikl první žákovský vůz Citijet na základě modelu Citigo, následovaný pick-upem Funstar, kupé Atero, elektrickým vozem Element a kabrioletem Sunroq. Všechny se mi líbí, všechny bych chtěl, aby šly do výroby. Nestalo se. A nestane se. Škoda. Doslova. Zpátky ale k poslednímu stroji v řadě.
Auto je plně funkční, do výroby ale nešlo a nikdy nepůjde
Jeden z nejsložitějších úkolů spočíval v integraci plně funkčního zadního výklopného víka. Vůz je 4 999 mm dlouhý, 2 005 mm široký a 1 710 mm vysoký, s rozvorem 2 788 mm a hmotností 2 450 kg. Světlá výška byla zvýšena na 29 cm. To z auta dělá vhodného adepta pro terénní jízdu. Mountiaq je vybaven 17palcovými koly Rockstar II s terénními pneumatikami. Pohon zajišťuje benzinový motor 2,0 TSI o výkonu 140 kW (190 koní).
Vzhled vozu doplňuje k navijáku na přídi také zvýšené sání, osvícená ložná plocha, maska a logo ŠKODA na kapotě. Plus projektorové logo ŠKODA, které se zobrazuje na vozovce. K dalším výjimečným prvkům patří speciálně vyvinuté mlhovky, unikátní světelnou lištu na střeše už jsem zmínil. Jsou tady také unikátní vnitřní prvky jako chladnička, vysílačky a dekory vytvořené na 3D tiskárně.
Mountiaq by hned, tak jak je, mohl vyjet na silnice. Ale nevyjede
Ozdobou interiéru je vlastní logo Mountiaq s motivem hor vyšité do sedadel a designové akcenty oranžové na volantu a řadicí páce. Mně se auto líbilo, když jsem ho kdysi viděl poprvé. A líbí se mi pořád. Design podle mě svědčí o vysoké úrovni vzdělání žáků. Klobouk dolů. A teď už jen samá negativní hlediska. Auto vzniklo jako studentský projekt, do výroby se nedostalo.
A nedostane se. Kdyby ano, tak maximálně s elektrickým motorem. Ale jak jsem řekl, nedostane se. Dá se koupit? Znovu, nedá, je to studentský projekt. I když se vám líbí, mně se líbí, všem se líbí, vyrábět se nikdy nebude. Každopádně žáci odvedli slušný kus práce, a za to jim patří velké uznání. Škoda že se automobilka neinspirovala a tohle auto opravdu neposlala do výroby. Byla by to Škoda!