Tohle rozhodl někdo o nás a bez nás, ale my všichni to pekelně odskáčeme. Životní prostředí se nezlepší, ale nebudeme mít čím jezdit.
Spalovací motory, symbol automobilového průmyslu, jak ho známe, se pomalu, ale jistě blíží ke svému konci. Ano, čtete správně, éra benzínu a nafty, která nás provázela více než století, se chýlí ke svému závěru. Nebo jinak. Zatím to tak vypadá. Jsme tlačeni do elektromobility. Za mne úplně zbytečně, nesprávně. Jsou tady třeba alternativní pohonné hmoty typu syntetických paliv. A ta jsou určena pro spalovací motory. Teď to ale vypadá, že elektřina je jedinou správnou cestou do budoucnosti osobní dopravy. Nejde o žádnou vzdálenou budoucnost, ale o realitu.
Rok 2035 je rokem, kdy skončí prodej aut, jak je známe
Realitu, která nás čeká už za pár let. Evropská unie totiž stanovila jasné datum – od roku 2035 už nebude možné prodávat nové vozy se spalovacími motory. Co to znamená pro nás, běžné řidiče? Především zásadní změnu v tom, jak přemýšlíme o autech, jejich provozu a budoucnosti mobility jako takové. Tento krok je součástí širšího plánu EU na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. A co tím EU sleduje? Jednoduše řečeno, chce snížit emise skleníkových plynů, které jsou jedním z hlavních viníků globálního oteplování. Aby bylo jasno.
Nejsem odpůrce zdravého životního stylu. Mám velkou obavu o životní prostředí. Fanaticky třídím odpad. Nevyhazuji zbytečně potraviny. Když můžu, chodím pěšky. A tak podobně. Ale nemyslím si, že změna v oblasti osobní dopravy něco změní. Automobily se spalovacími motory nejsou přitom jedním z největších zdrojů těchto emisí, a přesto se staly terčem regulací. Od roku 2035 tak budou moci automobilky prodávat pouze vozy s nulovými emisemi, což v praxi znamená elektromobily nebo vodíková auta. A co to znamená pro spalovací motory?
Jednoduše řečeno – konec. Samozřejmě ne všichni jsou z tohoto rozhodnutí nadšení. Kritici poukazují na to, že přechod na elektromobilitu bude stát obrovské peníze, a to nejen automobilky, ale i nás, běžné řidiče. Elektromobily jsou stále dražší než jejich spalovací protějšky, a i když se ceny postupně snižují, pro mnoho lidí zůstávají nedostupné. Navíc je tu otázka infrastruktury. Nabíjecí stanice jsou sice čím dál častější, ale stále jich není dostatek, aby pokryly potřeby všech řidičů. A co teprve v menších městech nebo na venkově? Tam je situace ještě horší. A co je na tom nejhorší? Přechod na elektromobilitu může znamenat konec pro některé menší automobilky, které si nebudou moci dovolit investice do vývoje nových technologií.
Elektromobily jsou alternativa, ale ne jediná a správná cesta
Jenže co když se pak ukáže, že se situace s životním prostředím nemění? Že jsme prostě jen zabili klasická auta, ale s ovzduším se nestalo nic? Uznávám. Elektromobily nabízejí zcela nový zážitek z jízdy. Okamžitý točivý moment, plynulé zrychlení a absence hluku motoru – to vše dělá z jízdy elektromobilem něco zvláštního. Ale přiznejme si to – něco jim chybí. A tím něčím je právě ten charakter, jejž spalovací motory mají. Zvuk motoru, vibrace, vůně benzínu – to vše je součástí zážitku, který elektromobily zatím nedokážou nabídnout.
Co bude s auty se spalovacími motory, která už jsou na silnicích? Dobrá zpráva je, že jejich provoz nebude zakázán. I po roce 2035 budete moci jezdit se svým starým benzínovým nebo naftovým autem, pokud bude splňovat emisní normy. Ale pozor, očekává se, že provoz těchto aut bude stále dražší. Ceny paliv pravděpodobně porostou, stejně jako daně a poplatky spojené s provozem vozidel se spalovacími motory. Navíc se může stát, že některá města zavedou úplný zákaz vjezdu pro auta se spalovacími motory, podobně jako to už dnes vidíme v některých evropských metropolích.
Hybridy budou mít pravděpodobně o něco delší životnost, protože kombinují spalovací motor s elektromotorem. Ale i jejich dny jsou sečteny. Podle současných plánů EU budou muset i hybridy do roku 2040 zmizet z trhu. To je současná situace. Plán. Jenže co když to bude jinak? Ukazuje se, že elektřina není vhodná pro všechny. Že elektromobily nefungují v horku a v mrazu. A tak podobně, už jsem o tom psal mnohokrát. Takže co bude? Nemám křišťálovou kouli. Nevím. Přál bych nám všem lepší životní prostředí. Ale také maximální osobní svobodu. Nevím, jestli je možné mít obojí. Co myslíte vy?