Víte, kdo to byl Léon Serpollet? Jméno možná většina lidí ani nezná. Ale odkaz tohoto člověka je s námi dodnes. Je totiž neodmyslitelně spjat s počátky automobilismu. Francouzský průkopník se narodil 25. listopadu 1858 a byl nejen vynálezcem, ale také podnikatelem a vizionářem, který se nebál posouvat hranice technologií své doby. Takový Elon Musk devatenáctého století. Léon pocházel z rodiny truhláře, stal se jedním z průkopníků parních motorů. Už v roce 1875, tedy ve svých sedmnácti letech, postavil svůj první parní tricykl.

První vozidla na motor, bez tažných zvířat, jsou z 19. století

Tedy tříkolku, ať se tady nepokouším o nějaká světoborná slova. Nejde mi ale o příběh Léona Serpolleta, jakkoli je zajímavý. Založení fabriky, produkce parních tříkolek, rychlostní rekordy. O to teď nejde. Chci jen podotknout, že bez lidí jako Léon Serpollet by automobilismus nevypadal tak, jak ho známe dnes. Jeho odvaha, inovace a odhodlání jsou inspirací pro každého, kdo se nebojí jít za svými sny. Ten hlavní důvod, proč o Serpolletovi ale mluvím, je, že to byl podle některých zdrojů úplně první člověk na světě, který získal řidičský průkaz.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Bylo to v červenci roku 1888 v Paříži. Podle jiných názorů byl první řidičský průkaz vydán v roce 1888 jinému vynálezci. Tento historický dokument získal sám Karl Benz, vynálezce automobilu. Tehdy nešlo o žádný plastový průkaz, jaký známe dnes, ale o písemné povolení k provádění zkušebních jízd s jeho vozem Benz Patent-Motorwagen. Stížnosti na hluk a zápach jeho vozu ho donutily zažádat o oficiální svolení od městských úřadů v Mannheimu. Povolení bylo platné pouze na území města. Jak to bylo u nás?

Důležité změny pro držitele řidičských průkazů: Kdo odmítne, ponese následky. Protože to tak EU prostě chce

Je třeba vrátit se do dob Rakouska-Uherska. První pravidla pro provoz na silnicích se u nás objevila už v 19. století. V 90. letech 19. století začala některá města, včetně Prahy, zavádět místní vyhlášky, které stanovovaly pravidla pro provoz bicyklů a tricyklů. Kdo chtěl jezdit, musel mít legitimaci, která potvrzovala zaplacení poplatku a úspěšné složení zkoušek. První regulační předpisy pro automobily se v Čechách objevily na přelomu 19. a 20. století.

iZdroj fotografie: Policie ČR

V roce 1900 bylo vydáno nařízení c. k. místodržitelství v království Českém, které stanovovalo prozatímní pravidla pro jízdu automobilů a motorových kol na veřejných silnicích. V té době bylo v celém Rakousku-Uhersku jen devadesát automobilů. Pro řízení motorových vozidel byla zavedena povinnost získat tzv. jízdnou licenci. A co to obnášelo? Žadatel musel složit zkoušku způsobilosti, která zahrnovala teoretické znalosti i praktickou jízdu. Pokud uspěl, získal licenci s fotografií a údaji o tom, jaké typy vozidel smí řídit.

Nejprve se jezdilo jen tak, pak začala přicházet pravidla

Dalším důležitým milníkem byla Pařížská úmluva z roku 1909, která stanovila mezinárodní pravidla pro provoz motorových vozidel. Rakousko-Uhersko tuto úmluvu zohlednilo vydáním výnosu ministerstva vnitra v roce 1910, který upravoval bezpečnostní pravidla pro jízdu automobilů, motorových vlaků a motorových kol. Vývoj řidičských průkazů pak pokračoval a směřoval k tomu, co známe dnes. Já jsem už tak starý, že si pamatuji řidičské průkazy jako malé knížky v plastových deskách. Dnes je standardem kartička zatavená v plastu.

iZdroj fotografie: Michal Sztolár pro AutoŽivě.cz

Navíc ve formátu, který je v rámci civilizované Evropy poplatný standardům EU. Ovšem mezinárodní řidičský průkaz, navíc ve dvou verzích podle toho, kam člověk jede, je papírový. A s omezenou platností. Jak jsme v redakci AutoŽivě pátrali po historických zajímavostech spojených s řidičskými průkazy, narazili jsme na jednu pikantnost. V Budapešti v březnu 1912 údajně vznikla první státní autoškola, ve které měli studenti absolvovat 441 hodin dílenské praxe.

Proč? Protože se považovalo za správné, aby automobil opravoval ten, kdo ho řídí. Pravidla silničního provozu se žáci naučili asi poměrně snadno. Šlo o rozjezd, odbočení a zastavení v otevřeném autě. Problémem nebylo ani pochopit význam čtyř tehdejších dopravních značek. Ale stovky hodin na dílně? Kdyby tohle pravidlo mělo platit u nás dnes, řidičák by zvládli asi jen profesionální automechanici. A to mám obavu, že ani ne všichni.