Stařík pouštěl chodce na přechodu, to se nelíbilo svalovci v autě za ním. Agresora ale jedním švihem poslal k zemi a uspal ho

Agresivita za volantem je bohužel velmi častým úkazem, jde o značně nebezpečný fenomén. Na dálnici obvykle souvisí s neumožněním předjetí a následným omezením druhého auta, takzvaným vybržďováním. Ve městě, kde je rychlost jízdy obvykle nižší a je příležitost k úplnému zastavení auta a osobní konfrontaci, se leckdy řidiči ocitají přímo proti sobě tváří v tvář.

Agresivita za volantem je zásadní problém našich silnic

O případu, který se stal nedávno na jedné z pražských ulic, nás informovala čtenářka Pavla, vnučka pana Jiřího, staršího pána. Ten jezdí minimálně, je si vědom toho, že v jeho věku nad sedmdesát let už má jako řidič horší reflexy. Přestože pan Jiří hodně sportuje, udržuje se v kondici, tak za volant raději moc nesedá. Když už, tak řídí opatrně, jezdí spíše pomalu, bezpečně, obezřetně.

Obezřetná jízda se nezdála svalovci, který vyrazil z posilovny, kam si odskočil ze zaměstnání. Jak se později ukázalo, kulturista amatér se vzdálil z práce, během polední pauzy chtěl nabrat něco svalové hmoty. Měl pouze šedesátiminutovou pauzu, tlačil ho čas. Když se shodou náhod ocitl se svým autem za vozem pana Jiřího, stařík, který jel podle předpisů, nespěchal, dával přednost, pouštěl chodce na přechodu, ho vytočil na maximum.

Nedostatek času, nervozita. To vede k agresivnímu chování

Aniž by to pan Jiří tušil, v autě za ním začala tikat časovaná bomba v podobě napumpovaného svalovce, který začal být víc než netrpělivý. Steroidy nadopovaný kulturista nezvládl emoce, začal na auto před sebou troubit, najíždět do něj bez ohledu na bezpečný odstup. Když pan Jiří zastavil před přechodem, kde se rozhodl pustit skupinu chodců složenou z dospělých a dětí, došlo na nejhorší.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Chodci nezvládli přejít tak rychle, jak by si netrpělivec představoval, ten vystoupil z auta a napadl pana Jiřího. Začal mu bouchat do auta, kopat do blatníků, nakonec otevřel dveře auta, které neměl pan Jiří zamčené a snažil se seniora vytáhnout ven. To se mu nakonec podařilo, pan Jiří si rozepnul pásy, cítil, že situaci musí nějak řešit, že musí vystoupit. Venku z auta se ocitl stařík tváří v tvář většímu, vynervovanému maniakovi.

Senior vystoupil u auta, tváří v tvář útočníkovi

Ten do starého muže začal strkat, křik a nadávky nestačily, vše vyústilo v napadení, fyzický útok. Kolemjdoucí chodci i ostatní řidiči si všimli situace a chtěli stařečkovi pomoci, to však nebylo nutné. Kulturista netušil, na koho si začal dovolovat, koho napadl. Pan Jiří byl sice už v letech, ale díky každodennímu cvičení v perfektní kondici. Navíc měl za sebou roky aktivního boxování.

Od posledního zápasu v ringu uplynulo už sice hodně let, o duši bojovníka však pan Jiří nepřišel. Ve chvíli, kdy ho agresivní muž napadl a bylo jasné, že bez boje to nepůjde, pan Jiří zvedl ruce do krytu a jedním přesným hákem na bradu agresora poslal k zemi a uspal ho. Pak nasedl do auta a za potlesku lidí kolem odjel pryč.

Konfontace není nejlepším řešením, riziko je značné

Kulturista se záhy probral, chodci se kolem něj semnuli a pomohli mu, nicméně pana Jiřího poslali pryč, aby nedošlo k další eskalaci konfliktu. Tady agresivita za volantem, vyvolaná kombinací slušného chování jednoho řidiče a hrubostí druhé, skončila tak, že na frak dostal viník a neurvalec. Bohužel velmi často to dopadá úplně jinak.