V jednoduchosti je krása, říká jedno klasické přísloví. Má ve své podstatě pravdu napříč všemi lidskými obory. Včetně veřejné dopravy. Existuje křižovatka, která je tak jednoduchá, že už jednodušší asi být nemůže. Jde o dvě komunikace, jež se navzájem protínají a u nichž nejsou žádné dopravní značky. Bohužel pro řidiče je to velmi často neřešitelný problém. A přitom je to tak jednoduché?! Stačí znát zákon.

Předpisy neřeší úplně všechno, tady se musí řidiči domluvit

Jistě, stačí znát zákon, řekl by s mírným sarkasmem v hlasu ostřílený motorista. Ovšem zde by neměl až tak úplně pravdu. Zákon totiž exaktně tento případ křižovatky neřeší. Pokud se stane, že na křižovatku tohoto typu, bez dopravního značení, přijedou najednou čtyři vozidla, zákon neříká, které má přednost. Které projede křižovatkou jako první. A které naopak projede křižovatkou jako poslední. Existuje v rámci vzájemné nadřazenosti několik typů křižovatek. Na vrcholu pomyslného žebříčku jsou křižovatky řízené policisty.

iZdroj fotografie: Policie

Jinak řečeno, pokud je na místě policista, neplatí žádné jiné značení, žádná jiná signalizace. Na křižovatce, kde jsou funkční semafory, dopravní značky a její provoz řídí policista, se motoristé (i chodci) musí řídit pokyny policisty. Ponechme teď stranou, že policie obvykle semafory sama vypne. Další v pořadí jsou křižovatky řízené semafory. Pak křižovatky s dopravním značením a nakonec křižovatky bez dopravního značení.

Test z autoškoly je na první pohled jednoduchý. Od zkoušky ale vyletí „každý druhý“ řidič

Důležité je vědět, jestli se vůbec jedná, či nejedná o křižovatku. Pokud se nejedná o křižovatku, platí obecně, že motorista dává přednost zleva, zprava a protijedoucím vozidlům. Jde typicky o vyústění polní cesty na pozemní komunikaci, výjezd z parkoviště na pozemní komunikaci. Dále o napojení čerpací stanice na pozemní komunikaci či výjezd z výrobního areálu na pozemní komunikaci. Křižovatkou není ani napojení připojovacího pruhu na průběžný.

Když to není křižovatka, tak přednost zprava neplatí

Pojďme tedy k „naší“ konkrétní situaci. Pro všímavé a precizní čtenáře se smyslem pro detail upozornění, že obrázky a grafiky nejsou přesným zobrazením reality. Jde o schematické znázornění dopravní situace tak, aby byl vysvětlen problém, nicméně nejsou v grafice všechny značky či semafory, které by jinak ve skutečnosti na místě byly. Stejně tak nemusí odpovídat realitě velikosti jednotlivých objektů na obrázku a jejich vzájemné měřítko.

Na obrázku je křižovatka bez dopravního značení, na hranici křižovatky jsou čtyři auta. Na každé komunikaci čeká jedno. Které pojede jako první? Zákon 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, říká, že řidič přijíždějící na křižovatku po silnici neoznačené značkami upravujícími přednost je povinen dát přednost zprava vozidlům a (…) jezdcům na zvířatech a (…) skupině chodců. V naší situaci ale jsou si všechna auta rovna.

Samozřejmě že to, které bliká, bude dávat přednost v protisměru, ale teď jde o to, kdo vyjede jako první. Není jiná šance, než že se řidiči na místě „domluví“. Jistěže nikdo nebude vystupovat z auta a klábosit. Ale navázáním očního kontaktu, gestem, signálem si dají najevo, kdo vjede do křižovatky. Tím se uvolní místo po pravé ruce dalšího řidiče a ten pojede jako druhý. A tak postupně až k poslednímu vozidlu.

iZdroj fotografie: AutoŽivě

V případě, že nejsou všechna vozidla na hranici křížovky a nemají stejnou výchozí pozici, jedou auta tak, jak přijedou. A podle toho se postupuje i v případě přednosti. Pak by v rámci druhého obrázku zelené auto dalo přednost protijedoucímu modrému vozu. Následně by do křižovatky přijela zbývající dvě auta a projela by ji.