900 km s Dacia Duster. Rumunská parodie na auto, nebo solidní lidovka?

Možná mi to nebudete věřit, ale právě na testování Dustera jsem se už dlouho těšil. A to právě proto, že jsou čeští řidiči směrem ke značce Dacia rozdělení na dva tábory. Jedni si za danou cenovku nedokáží svoji Dacii vynachválit a zaručeně by si ji pořídili zas. Ovšem ti druzí by dali ruku do ohně za to, že by vůz rumunského výrobce v žádném případě nekoupili. A to především z důvodu statistik, které dlouhodobě hovoří jasně. Dacia patří celoevropsky mezi značky, u kterých se poruchy prostě vyskytují nejčastěji.

Takže jaká je konkrétně Dacia Duster z mého řekněme nestranného pohledu ve smyslu uživatelských kvalit? Měli byste směrem k tomuto SUV v případě, že plánujete koupit novější ojetinu, zbystřit pozornost? Tak přesně na to se nyní spolu podíváme. Ale před tím chci ještě poděkovat společnosti AAA Auto za to, že mi Dacii Duster na test zapůjčila.

Vážně pěkný předek

Do rukou se mi dostal model z roku 2020 s malým nájezdem v podobě 44 000 kilometrů. Byť se nejedná o poslední model, který doznal řadu inovací, a to včetně velmi zdařilé vizuality, musím konstatovat, že z exteriérového pohledu je i náš testovaný vůz celkem pohledný. Snad je už jen trochu okoukaný, což při počtu Dusterů na našich silnicích není žádný div.     

Duster má co se týče karosérie poměrně sportovní tvar, který nepůsobí archaicky ani obtloustle. Jednotlivé linie karosérie jsou příjemně oblé a prolisy v rámci celého vozu jsou v zásadě sympaticky jednoduché. Líbí se mi maska na předku, kde mřížka chladiče přirozeně lícuje se světlomety a v rámci mřížky nevypadají vůbec zle ty obdélníkové prvky, které vůz odlišují od konkurence. Velmi dobře vypadá i výrazná spodní část předního nárazníku. 

Boky a zadní partie vizuálně pokulhávají

Boční vizualita je o něco slabší, kdy výrobce podle mého soudu zbytečně sáhl po příliš řekněme vyboulených blatnících, které naštěstí alespoň neobdařil plastovými lemy. Ne příliš zdařilý je ten fiktivní plastový průduch před předními dveřmi, který má, předpokládám, evokovat terénní charakter vozu, popřípadě rozbít masiv boční vizuality. A pak to řešení klik, které jsou vysoké a působí opravdu zastarale. Ale jinak k boku Dustera žádnou další výtku nemám. Třeba boční zrcátka, ale také disky kol, nebo třeba dozadu zvyšující se spodní hrana okének – to vše mi přijde naopak designérsky zdařilé.

Na zádi je nepřehlédnutelné šestihranné zadní okno, samozřejmě stejně jako na předku pak stříbrná spodní část nárazníku působící jako terénní kryt, ale také zadní čtyřhranné světlomety. Předpokládám, že si právě říkáte, že podle nich poznáte Dustera na první dobrou a já s vámi samozřejmě souhlasím. Jen přemýšlím, kde jsem podobné světlomety už viděl. A podobnost spatřuji u jednoho z modelů Jeep Wrangler. Patrně se vývojáři Dustera právě tam inspirovali. Jinak ale záď k celkovému designovému konceptu Dustera pasuje, a to včetně výrazného horizontálního nápisu Duster. Jen je na první dojem trochu vizuálně abych tak řekl archaická.  

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Vzadu málo prostoru a výbava žádná

Dobře, exteriér vozu není zlý, ale co vnitřek kabiny. Nebude ten působit nadmíru lacině? A tak hned usedám nejprve do zadní části kabiny a rozhlížím se kolem sebe. Dveře nemají zevnitř moc velkou odkládací kapsu, jsou výrazně platové, ještě že alespoň klička je v kovu. Sedačky jsou látkové, působí dosti lacině a jsou tak řekněme středně pohodlné. Místo nad hlavou ani před koleny není žádná hitparáda, což je velká škoda.

Postrádám tu jakékoli přípojky na dobití telefonu a středový tunel mezi zadními sedačkami pro převoz dlouhých věcí, jako jsou například lyže. Chybí i vyklápěcí loketní opěrka mezi zadními sedadly Zadní partie je za mě tedy velká slabota. Dětská sedačka se fixuje do vystouplých isofixových ok rychle, ale pokaždé mě při poutání syna štvalo, že mi zámek bezpečnostního pásu zajížděl mezi sedačky a musel jsem si ho podržet druhou rukou, abych byl schopen pás vůbec zapnout. No děs.  

O kousek lepší sedačky a vysloveně praktický volant

Tak šup do přední části. Přední dveře působí z vnitřního pohledu už o něco lépe. Alespoň poskytují větší prostor pro větší láhev s pitím, ovšem menší formáty v této přihrádce dost cestují a za jízdy ruší. Stříbrný dlouhý prvek na madlu dveří přináší dveřím alespoň nějaké pohledové vylepšení, byť drobné.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Přední sedačky vypadají o několik levelů lépe než ty zadní, dokonce lehce sportovně, ale neposkytují kvalitní boční vedení a samozřejmě jsou polohovatelné manuálně. Z pohledu komfortu jsou o kousek lepší než sedačky v zadní. Vedle volantu si hned všímám v rámci segmentu nastavení zrcátek přepínače mezi LPG a benzínem, s čímž jsem se ještě v žádném jiném testovaném autě nesetkal.

Volant má větší formát, ale do ruky padne překvapivě moc pěkně. Multifunkční tlačítka jsou úžasně snadno srozumitelná a dokonce mají rychle odezvu. Palubní deska ovšem vypadá opravdu hodně lacině – je to taková masa levného plastu se stejně nedokonale působícími větracími výduchy. Na druhou stranu veškeré ovladače jsou výborně dostupné z místa řidiče a líbí se mi tu manuální ovládaní klimatizace, kdy jsem samozřejmě jiné ani neočekával.

Ale tohle už je vážně ostuda

Ale pak tu jsou tři prvky, které se mi nezamlouvají opravdu hodně. Jednak tenká vyklápěcí područka pod pravou rukou od řidiče, která není pohodlná, a pak níže posazená područka na dveřích, takže usazení obou loktů je zvláště na dlouhých trasách nepříjemně nevyrovnané. Ale navíc jsou tu ještě nepříliš prakticky řešené odkládací pochy, které jsou vysloveně mělké a odložené předměty (mobil, klíče, peněženka atd.) z nich mají tendenci v zatáčkách vypadávat. Zajímalo by mě, který umělec je navrhoval. Alespoň, že kaslík před spolujezdcem je pořádně objemný. Pozitivně však kvituji výhled z vozu, a to od zadního okna až po všechna zrcátka. Interiér nepůsobí vůbec temně, a to díky světlé stropnici.     

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

No a pak tu máme ještě jednu neodmyslitelnou kapitolu, a tou je infotainment. Tady u mě ovšem Duster prakticky žádné body nenasbíral. Centrálí displej na palubní desce je maličký a dělá na mě dojem, jako kdyby vypadl s o 10 let staršího auta. Připomíná mi jedny z prvních tabletů. Už jen to překlápěcí tlačítko s ovládáním hlasitosti nad displejem je příšerné. Grafika je slabá, rychlost systému nic moc a třeba i zobrazení parkovací kamery je tu směšně jednoduché včetně snímání nárazníku.

Přístupný leč chudý zavazadelník

Když se zaměříme na zavazadlový prostor našeho Dustera, tak tu máme k dispozici objem 478 litrů, což pokládám vzhledem k rozměrům vozu za dostatečnou a celkem pěknou hodnotu. Zavazadelník je sympaticky přístupný a má praktický formát co do poměru výška versus šířka. Za pátými dveřmi nechybí fixační oka ani závěsné háčky na tašky s nákupem, ovšem to je v zásadě vše.   

Šikovná kombinace paliv a nízké provozní náklady

A co nás čeká teď? Jasně, konečně se v Dusterovi projedeme, abychom zhodnotili jeho jízdní vlastnosti. Náš model pohání litrový přeplňovaný tříválec uložený vpředu napříč, který mě hned zkraje po prvním nastartování přivítal dosti nehezkým zvukovým projevem. Ten je řekněme drnčivý, ale samozřejmě se na něj dá zvyknout. Jak už jsem výše zmínil, agregát může podle vaší volby pohánět jak benzín s 50ti litrovou nádrží, anebo lze palivo přepnout v kabině na LPG, pro které je ve voze k dispozici nádrž o objemu 43 litrů.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

V případě, že načerpáte do plna obě nádrže, máte k dispozici celkový dojezd řekněme 700 kilometrů. No a to je přeci velká nádhera. Spotřeba se pohybuje v případě benzínu na úrovni 6ti litrů a u plynu pak 7,3 litrů na 100 kilometr. Obě varianty jsou skvělé, ale trumfuje zde jasně LPG, kde je možné se dostat s klidnou nohou na plynu při jeho ceně na neuvěřitelných 1,50 Kč na kilometr. Jedná se tedy z pohledu spotřeby o fenomenálně ekonomické auto.

Podvozek vynikající, zato brzy přesně naopak

Pak nacházím na voze v rámci jízdy ovšem ještě další benefity. Prvním z nich je rozhodně podvozek, který mě doslova šokoval svým komfortním projevem. Díry na silnicích i brzdné prahy zvládá vůz přepychově a získává tím u mě velké plus. Stejně tak se chová i na nezpevněných vozovkách, kde i díky pěkně vysoké světlé výšce Duster předvádí, jak užitečný dokáže být pro české chalupáře, nebo třeba farmáře a obecně fandy jakékoli jízdy hlouběji do přírody.

Zklamání pak přichází v momentu, kdy dupnete ostřeji na brzdu v případě nutnosti. Brzdná dráha je výrazně dlouhá a hovoří pro nízkou efektivitu brzdové soustavy. Brzdy tak poměrně rychle vadnou, jak jsem si otestoval na dlouhých sjezdech v okolí Berounky. A to jsem si představoval, jak bude Duster skvěle brzdit, když jeho váha je pouhé 1,3 tuny.  

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Řízení si chválu nezaslouží, zrychlení také pokulhává

Ani řízení není příliš citlivé nebo snad dokonce přesné a nutné je počítat i s výrazným naklápěním karosérie v ostřejších zatáčkách. Převodovka je manuální pětistupňová, v rámci které ten šestý stupeň prostě výrazně postrádám. Navíc nemá převodovka úplně čistou kulisu, takže celkově mě tedy rozhodně neoslovila. Tento Duster má náhon na předek a především ve vyšších rychlostech je dosti nedotáčivý. Jak už jsem zmínil, když už bych si chtěl, nebo spíše musel pořídit Dacii Duster, určitě bych volil čtyřkolku, která by navíc podpořila potenciál automobilu do terénu a navíc do sněhu.

Motor přináší výkon 74 kW (100 koní) a maximální kroutící moment na úrovni 170 Nm. Zrychlení je v případě benzínu lehce nad 15 sekund z 0 na 100 km/h a v případě LPG je vozidlo o více než vteřinu rychlejší. Během jízdy mám ale pocit, že mě nízké zrychlení až tak nelimituje. Určitá agilita motoru tady přeci jenom je. A tak vůz ani při předjíždění nepůsobí nijak výrazně dýchavičně. Pokud jde o maximální rychlost, pak vězte, že přes 166 km/h se nedostanete, ale proč by vám to mělo vadit.  Vždyť i to je o 36 km více, než je maximální povolená rychlost na našich dálnicích.

Nákupní cena je super, ale i tak bych volil jinou značku

A teď ta magická hodnota v případě Dustera, a tou je cena. Tento Duster vyrobený v roce 2020 se s nájezdem 44 000 km prodává za 350 000 korun. Nový by vás vyšel o přibližně 100 000 korun více. A obě ceny jsou přitom naprosto úžasně nízké. Ruku v ruce s nízkou cenovkou se jedná o geniální nízkonákladové SUV, ovšem pouze v případě, že právě vaše Dacie nepotvrdí statistiky poruchovosti a nevyjde vás na hříšné peníze právě na opravách. A to byste měli před jeho případnou koupí ještě dobře zvážit.  

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Je zajímavé, jak je tento vůz obecně vzato postavený na řadě kvalit i výrazných nedostatků, které ovšem v očích tisíců Čechů poráží právě vidina nízké pořizovací ceny. V mém hledáčku vozů, které bych si pořídil ovšem Dacie Duster určitě nefiguruje. I kdybych šel po nízké cenovce, zvolil bych zcela jinou automobilku. A jednou z nich by bylo kupříkladu Suzuki. Taková Vitara je sice o něco dražší, ale jízdně, výbavově, ale i prostorem a především poruchovostí je Vitara docela jinde. Ale i tak se těším na testování nového modelu Dustera s tím, že doufám, že právě v něm tu řadu neduhů výrobce už zvládl daleko lépe.

Dacia Duster 1,0 TCe přehledně:

Galerie