Máte představu, jak se jezdí ve francouzském přepychovém DS, jež řidiče hýčká úžasným interiérem i jízdními vlastnostmi? Že ne? Tak to je na čase, abych vám konkrétně DS4 představil v detailech.
Pokud některý z modelů francouzské automobilky DS znáte, nebo dokonce vlastníte, pak si patrně ťukáte na čelo, co to tu píšu. Ale realita je vážně taková, že spousta Čechů vůbec neví, o jaké auto se jedná a co od něj mohou očekávat. Vím to ze zkušenosti, protože mě řada lidí v průběhu testování oslovila s dotazem, co že je to vlastně za auto. A do toho si někteří mysleli, že je to jen jeden z modelů Citroenu. Ale to je omyl.
Přitom DSek nejezdí po našich silnicích zase tak málo. Tak kde je problém? Patrně v marketingu automobilky, které se nedaří se za posledních 10 let (značka DS vznikla v roce 2014) na trhu se svými vozy masověji prosadit. A je to velká škoda, protože třeba mě DS vysloveně přirostla k srdci. A to nejen svojí úžasnou a originální vizualitou.
Odkaz na Fantomasův létající automobil
Značka DS vznikla z jednoduchého důvodu. Vedení skupiny PSA, která původně produkovala vozy Peugeot, Citroen a Talbot, si uvědomilo, že ani jedna z jejich značek není zákazníky považována za prémiovou. A tak se PSA rozhodlo navázat na odkaz ikonického modelu Citroen DS, který znají filmoví diváci v podobě létajícího auta z filmu Fantomas se zlobí. Tento na svoji dobu technologicky i vizuálně mimořádný vůz se vyráběl v letech 1955–1975 a světlo světa spatřilo téměř 1,5 milionu vyrobených kusů.
Ale vraťme se k soudobému DS. Zkratka údajně znamená Different Spirit (v překladu jiný či odlišný duch). A pod názvem této zkratky automobilka aktuálně vyrábí čtyři modely – sedan DS9, SUV DS7, crossover DS4 a nakonec ještě menší hatchback DS3. Tím pádem značka pokrývá nejběžnější typy karosérií s výjimkou obecně žádaných kombíků. Z této palety jsem si zvolil na test konkrétně DS4 E-Tense 225, který číslem v názvu hlásá svůj výkon v podobě koní. A E-Tense, to je název jeho hybridního motoru.
Takto má vypadat hodně prémiový crossover
DS4 je z pohledu jeho exteriéru mimořádně zdařilá designovka, která působí na první pohled aerodynamicky a sportovně. Navíc má tento crossover opravdový francouzský šarm, jenž dokonale poutá pohledy kolemjdoucích a láká zákazníky především z řad řidiček. A za mě je tedy tento vůz krásný ze všech úhlů a přiznám se, že jsem v průběhu testování znovu a opakovaně obdivoval jeho impozantní vizuální prvky, kterých na jeho kabátě není zrovna málo.
Už ta agresivní maska s gigantickou šestihrannou mřížkou chladiče s plastickým detailním tvarováním je sama o sobě pastvou pro oko. Nízké hranaté LED matrix světlomety k ní ladí skvěle, stejně jako odlehčeně otevřený sportovní nárazník. A navíc tu máme po stranách světelné prvky ve tvaru hokejky, jež jsou právě pro DSka typické.
Na bocích mě jako první trefila do oka krásná 20palcová kola s aerodynamickými disky, která mimochodem přinášejí do řízení velmi dobrou odezvu od vozovky, a přitom nedevastují dojem z velmi komfortně naladěného podvozku. Jinak na bocích oceňuji vizuální odlehčení v oblasti prahů dveří, kde se designéři rozhodně nechali inspirovat řešením u italských supersportů.
Prolisy karosérie jsou úžasně zvládnuté a díky nim nepůsobí DS4 ani fádně, ba ani nijak přehnaně okázale. Jinak výrazné zkosení střechy k zádi, zapuštěné vysouvací kliky (vysouvají se automaticky, jakmile se přiblížíte s klíčky k vozu) i to špičaté protažení zadních oken – to vše vypadá v celkovém konceptu naprosto famózně. A jako třešinka na dortu nesmí chybět černá střecha jakoby podtržená stříbrnou lištou nad okny, která sem výjimečně skvěle pasuje.
Fakeové koncovky výfuků? Na takto krásném kabátě odpouštím
No a ta záď? Ani tady neumím být nějak negativně kritický. Jako první si všímám krásných, leč velmi zvláštních světlometů, které nejsou jako obvykle vystouplé, ale naopak vlomené dovnitř a propojené středovou horizontální lištou. Navíc jsou světlomety detailně propracované v pozoruhodném spektru trojúhelníkových tvarů a připomínají klenoty od firmy Swarovski.
A hned nato se pozastavuji nad karosérií, jež jako by od boků po záď obtékala okno na pátých dveřích, které je navíc úhledně uzavřené v horní části tím výrazným dlouhým spojlerem s bočnicemi. Celkově to vypadá skvěle, až na to, že právě z pátého okna není moc dobrý výhled směrem dozadu. Nechybí výrazný masivní nárazník s dvěma koncovkami výfuků, což je také pěkný prvek, když mu tedy promineme, že v nich nenajdeme reálné výfuky, ale pouze plastové krytky. Celkově se jedná o skvostný crossover, a dokonce za mě jeden z vůbec nejhezčích na trhu.
Jen ten zavazadelník je slabší a prostor na zadních sedačkách rovněž
Páté dveře se otevírají nejen pomocí klíčku od vozu či tlačítka v interiéru, ale také velmi spolehlivým způsobem v podobě pohybu nohou pod nárazníkem, což nám dává prostor otevřít zavazadelník i s plnýma rukama zavazadel či jiného nákladu. Zavazadlový prostor nabízí k využití 390 litrů, což není žádné velkolepé číslo a ani z vysoké nakládací hrany nejsem příliš nadšený. Pokud bych ve velikosti „kufru“ viděl prioritu (vůz pro rodinu s dětmi apod.), pak bych raději orientoval svoji pozornost na větší model DS, tedy na DS7.
Ale pojďme se mrknout do interiéru, v němž jsem se po celou dobu testu cítil naprosto skvěle. Už při usednutí dozadu na mě okamžitě dýchne skutečný luxus v podobě krásně tvarovaných kožených sedaček v zajímavé hnědě barvě, které mají přesné prošívání a sedí se na nich perfektně. Sedačky jsou opravdu hodně komfortní a je radost v nich absolvovat dlouhé trasy. A vnitřní strany dveří si s krásou sedaček nezadají. Mají elegantně šmrncovní tvarování, kůže střídají dekory z reálného dřeva, hliník a kvalitní měkčené plasty. Ne, v tomhle voze se na materiálech opravdu nešetřilo.
Jen když se zaměříme na prostor v zadní části kabiny, tak jsem lehce zklamaný. Před koleny mám za řidičovou sedačkou nastavenou na můj formát (183 cm) pouze necelé 4 centimetry a nad hlavou mám tu samou vůli. Ne že bych si mohl stěžovat, já se tu cítím z pohledu prostoru celkem komfortně, ale kdybych byl jen o pět čísel vyšší, už bych měl co dělat, abych se tu nějak vměstnal. Jinak chválím pohodlnou loketní opěrku s držáky na nápoje a mobil (za opěrkou se ukrývá středový tunel pro převoz dlouhých předmětů), stejně jako dvojici USB-C vstupů, takže o nabíjení nebudou mít nouzi oba zadní pasažéři.
Světlost kabiny i přes tmavé prvky ohromující
ISOfixová oka na dětské sedačky jsou ukrytá v kapsičkách na zip, což vypadá super, ale ze zkušenosti u jiných vozů vím, že to není šťastné řešení. Ty zipy se namáháním obvykle dříve nebo později poškodí. Zlaté kastlíky na oka v koncernových vozech nebo v Mercedesech. Nejen, že jsou prakticky nesmrtelné, ale háky dětských sedaček se do nich instalují mnohem snáze a rychleji. Nic praktičtějšího zatím žádná automobilka dosud nepřinesla.
Když se rozhlížím po interiéru, pak mě baví kombinace hnědých sedaček, přístrojové desky i vnitřku dveří v kombinaci se světlou stropnicí, v níž navíc sedí velké panoramatické okno. Takže světla je tu dost a dost a interiér působí krásně vzdušně.
Tohle není interiér, ale luxusní kokpit, ve kterém chcete trávit maximum času
Alfa omega interiéru DS4 je ovšem v její přední části. Jakmile se usadíte za volant, v zásadě nechápete, že se jedná o francouzské auto z rodiny Citroenu. Vnímáte kolem sebe luxus, který byste spíše očekávali v italských či německých prémiových vozech. Maserati, Porsche, Mercedes – ty jsou z pohledu vizuality interiéru, jeho zpracování a kvality materiálů těmi pravými konkurenty. A to opravdu nepřeháním. A pokud mi nevěříte, je to neklamná známka toho, že jste ve vozech DS ještě neseděli.
Beru do ruky volant a musím pochválit jeho sportovně menší průměr, silnější věnec, skvěle koncipovaná multifunkční tlačítka (až na systém jejich funkcí, na který je třeba si delší dobu zvykat) i jeho citlivost, jež byla výrobcem nastavena skvěle. Snad jen posilovač je trochu naddimenzovaný. Ovšem podobně bych mohl hovořit i o pedálech. Z tohoto pohledu je vůz až moc orientovaný na řidičky, které jemnost a malý odpor těchto ovládacích prvků musí vychválit až do nebe. Ale co mě opravdu zklamalo, je formát pádel pod volantem. Reagují sice promptně, ale jsou to klasická minipádýlka, která jsou běžná v celé řadě vozů s podstatně menším prémiovým i sportovním potenciálem.
Slabší přehlednost v ovladačích, na něž si musíte zvyknout
Výborně vypadá přístrojová deska, jejíž linie, respektive tvar na pomezí mezi hranatostí a oblostí přesahuje až do dveří. A moc pěkně vypadají také tlačítka pro ovládání bočních oken, která jsou netradičně umístěná až pod hranou okna. O něco méně se mi pak líbí sektor ovládacích tlačítek na středu palubky (vstup do ovládání klimatizace, vyhřívání oken atd.), mezi nimiž se mi zvláště v prvních dnech jízdy poměrně špatně orientovalo. Je to další věc, na kterou je třeba si zvykat.
Velmi dobře vymyšlený je tu celkový sektor řadiče převodovky. Samotný řadič je v podobě polohovacího přepínače, který vypadá úžasně, ale otočný řadič nebo klasická menší páka, jako je například ve Volvech, by se mi zamlouvala ještě více. Vedle řadiče sedí volič jízdních režimů, nad ním je k dispozici dotykový touch pad a ještě výše na palubce pak startovací tlačítko. Dosažitelnost ovladačů i jejich odezvu jsem si po celou dobu testování nemohl vynachválit. Stejně jako četnost a objem odkládacích ploch a konektorů spolu s plochou pro bezdrátové nabíjení mobilu. To vše za jedna!
Přední sedačky za jedna – až na prostor s polohovači
Přední sedadla jsou nejen pohledově krásná s lehce sportovním nábojem, ale navíc mají velmi dobré boční vedení a také příjemně řešené masážní funkce. Sedačkám nechybí intuitivní elektronické polohování a na té řidičově dokonce nacházím i tlačítka pro uložení napolohování až pro dva řidiče. Ovšem mají takovou legračně jednoduchou podobu, která mě při prvním průzkumu interiéru DS až rozesmála.
A ještě jedna věc mě tu irituje. Pokud chci upravit napolohování přední sedačky při zavřených dveřích, mám hodně co dělat, abych ruku vedle sedačky vůbec dostal. Toho prostoru je tam hodně málo, a to hodnotím já, který mám menší ruce a úzké prsty. Borci se silnějšími pazourami by prostě měli smůlu a úpravu polohy sedadla by museli řešit výhradně při otevřených dveřích.
Technologicky skvěle zvládnutý systém
Sound systém v podobě Focal Electra hraje precizně a líbí se mi i vizuální provedení reproduktorů, kterých v kabině není málo. Výbava tohoto vozu je hodně bohatá a čítá v sobě adaptivní tempomat, satelitní rádio, skvadru špičkově fungujících jízdních asistentů včetně parkovacího, jenž zahrnuje 360stupňovou kameru. Ještě, že tu je, vzhledem ke špatnému výhledu ze zadního okna, jak jsem již zmiňoval. Konektivita s telefony je bezchybná bez ohledu na to, zda řešíte podporu AppleCar Play, nebo Android Auto.
Se systémem v rámci infotainmentu lze pracovat jak pomocí hlasových povelů, tak gest a s oběma těmito variantami jsem byl na rozdíl od některých konkurenčních vozů až na výsost spokojený. Samotný infotainment v podobě displejů mě překvapil jak perfektní čistou a moderní grafikou, tak i rychlostí aktivace a odezvy. Jen si mohli dát vývojáři více práce s přehledností systému, abych nemusel občas tápat, než se dostanu k některým požadovaným funkcím.
Parádní zrychlení a ještě lepší brzdy
A co v jízdě? Stále bude v případě naší DS4 co chválit? Začněme motorizací. Pod kapotou DS4 máme řadový čtyřválec s objemem 1,6 litru, který společně s elektromotorem (kapacita elektrobaterie 12,4 kWh) dosahuje velmi pěkného výkonu 165 kW, tedy 225 koní. Maximální krouticí moment je na hladině 360 Nm a vůz dokáže zrychlit ve sportovním režimu z 0 na 100 km/h za 7,7 sekundy (respektive 7,9 s, jak jsem si změřil). Motor má v sobě solidní dynamiku a jízda v DS4 je dokonce nečekaně zábavná především v rámci dobře upravených zakroucených okresek, kde jsem si řízení dokázal výborně užít.
Řízení je jemné, citlivé a klíčové ovládací prvky mají až medově hladký chod. Vůz má sice až moc měkce fungující brzdový pedál, ale brzdí promptně, od prvního momentu, a dokonce razantně, takže brzdná dráha je bezpečně krátká. Navíc brzdy nemají tendenci rychle vadnout při opakovaném či dlouhém brzdění, za což dávám palec nahoru. A to vůz váží 1,7 tuny, což je poměrně na dost na 4,5 metru dlouhý crossover.
Přesná převodovka a podvozek jako ze snu
Osmistupňová převodovka pracuje krásně hladce, přesně, nikde se neztrácí ani netápe. Změny jízdních stupňů jsou plynulé a nepřinášejí do vozu žádné nepříjemné kopance. V rámci akcelerace už ale pozoruji menší turbodíru, a to jak z nulové rychlosti, tak v průběhu jízdy. Naštěstí není nijak drastická a zvyká se na ni rychle. Ale jinak je motor krásně agilní a do toho má velmi kultivovaný chod i zvukovou kulisu. Tedy samozřejmě za předpokladu, že se právě nepohybujete s vozem čistě na elektrický pohon, a tím pádem motor vůbec neslyšíte.
Důležitým aspektem DS4 je její podvozek. Je adaptivní, na bázi čidel čte vozovku před vámi a na základě toho upravuje odpružení jednotlivých kol. V konečném důsledku to znamená velmi komfortní jízdu a pohlcování nerovností tak, že o řadě z nich ani nevíte. Jízda je příjemně plavná až obláčková. Vůbec se mi nechce věřit, že má pod sebou vůz s váhou vysoko nad 1,5 tunami ani ta dvacetipalcová nízkoprofilová kola. Vůz má evidentně nízko těžiště a ani v ostrých zatáčkách nevnímám žádné vysloveně nepříjemné náklony karosérie. A aby komfortu nebylo málo, tak samotné odhlučnění interiéru je perfektně dotažené, a to i ve vysokých rychlostech na dálnici.
Vůz perfektně sedí v zatáčkách, a i když se jedná o předokolku, byli byste překvapení, jak moc v jízdě připomíná čtyřkolku (nebavíme se o bahnu, sněhu apod.). Žádné ujíždění zadní části, žádná nedotáčivost, což je až ohromující.
Spotřeba neoslnila a cena vozu je velmi diskutabilní
Pokud na tomto voze spatřuji nějaké mínus, pak je to jeho spotřeba. Navzdory tomu, že se jedná o hybrid, jsem se za dobu testování nedostal ani při citlivé jízdě po okreskách pod 7,1 litru. V kombinaci počítejte se spotřebou přes 8 litrů, a když si budete chtít zařádit v režimu Sport, snadno se přehoupnete přes 12 litrů a výše. S touhle DS4 ale můžete jezdit i na čistě elektronický pohon, kdy vůz zvládne na plné nabití (samozřejmě i z domácí sítě) ujet až necelých 50 kilometrů.
Pokud jde o cenu, tak to je v tomto případě hodně relativní pojem. Cenovka modelu E-Tense začíná na 1 150 000 korunách, což se může zdát ve srovnání s konkurencí poměrně hodně. Ale když vezmeme v potaz jízdní kvality vozu, jeho výkon, vizualitu, úžasnou výbavu, zpracování a komplexní fakt, že vás vůz za jízdy doslova hýčká a těší ve svém luxusním rouchu a zásobou kvalitních technologií, tak mi cena zase tak vysoká nepřijde. Spíš mám dojem, že za danou cenovku získávám něco hodně extra, čím se dokonce vymykám masovosti. A to mám rád.
DS bych si bez váhání koupil, ale ne DS4. Ta by vyhovovala mojí přítelkyni, ovšem já bych preferoval podstatně větší zavazadelník i prostor v kabině, a tak bych sáhl spíše po DS7.
Crossover DS4 E-Tense 225 přehledně:
| Motorizace: | Plug-in hybrid, řadový čtyřválec 1,6 l |
| Výkon: | 165 kW/225 koní |
| Zrychlení z 0 na 100 km/h: | 7,9 s |
| Max. krouticí moment: | 360 Nm |
| Kapacita baterie: | 12,4 kWh |
| Převodovka: | automatická 8stupňová |
| Čistě elektrický dojezd: | 50 km |
| Pohon: | přední kola |
| Pohotovostní hmotnost: | 1 653 kg |
| Objem zavazadelníku: | 390 l |
| Max. rychlost: | 233 km/h |
| Rozměry: | 4 400 mm (d) x 1 866 mm (š) x 1 490 mm (v) |
| Rozvor: | 2 675 mm |
| Světlá výška: | 189 mm |
| Cena od: | 1 150 000 Kč |
Galerie
Který z modelů DS byste si vybrali vy?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 24493
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 24521
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 25101
