Test největšího rivala Škody Kodiaq a Karoq. Kdo je tedy v Česku nejlepší? Spotřeba, výbava a denní provoz

Vzhledem k tomu, že se v loňském roce umístila Kia Sportage v první desítce nejprodávanějších nových SUV, nedalo mi, abych si ji nevyzkoušel v praxi, abych zjistil, co na tomto kompaktním SUV české řidiče tolik láká. Je to jeho unikátní vizualita, komfort nebo snad jízdní vlastnosti? Pojďme její kvality spolu odhalit v detailu. Možná je to právě pro vás ideální volba. Do testu jsem si zvolil lehce ojetý vůz s nájezdem 30 000 km z roku 2022 v motorizaci 1,6 CRDi MHEV – tedy mild hybrid.

Předek jako by vypadl z budoucnosti

Vzhledem k vysoce netradiční podobě nové Kia Sportage pokládám za nutné se nejprve v rychlosti pověnovat externí vizualitě. Schválně, jestli z ní budete stejně tak nadšení jako já. Poslední model oblíbeného SUV Kia Sportage získal od svých designérů naprosto výjimečný předek, který je z mého pohledu krásný a zajímavý ve své futuristické složitosti.

Troufám si tvrdit, že je tím vysloveně nepřehlédnutelný a současně dokonale zapamatovatelný. A to mě na nových modelech vozů obecně baví, když se ve své vizualitě vymykají, ovšem stále v rámci kontextu dané značky. A patrně se shodneme na tom, že je stále znát na první dobrou, že se jedná o Kiu, byť byste ji v tomto novém kabátě viděli úplně poprvé. 

Jasná boční dynamika

Zatímco předek působí dominantně, agresivně a až mimozemsky, tak z bočního pohledu tu máme vysloveně sportovně koncipované SUV, čemuž napomáhá zvýraznění oblasti prahů, respektive odlehčení spodní části dveří tím výrazným černým prvkem, který pohledně navazuje na lemy blatníků, a dokonce až na nárazníky vozu.

Zdařilá je i spodní linie zadních bočních oken, která od poloviny okna výrazně stoupá vzhůru, stejně jako se mi líbí horní aerodynamicky působící křivka střechy plynule ukončená spojlerem nad pátými dveřmi. A pak si všimněte stříbrné lišty na hraně spojleru, která přechází až k zadnímu oknu. To je hodně zajímavý detail. Disky 18palcových kol pasují k vozu rovněž náramně, jsou zajímavé, působí masivně a jsou takové neokoukané. 

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

No a zadní část Kia Sportage, ta se rovněž moc povedla. Už jen celková linie úžasných zadních světlometů propojených černou lištou spolu s pátými dveřmi zcela bez prolisů, tak na to je radost se dívat. K tomu hodně vysoká černá partie nárazníku a spodní stříbrný kryt – to vše je zvládnuté hodně precizně.   

Unikátní interiérové vychytávky

Z venku je tahle Kia beze sporu krasavice, ale co interiér? Šlápl výrobce i tady zásadně do výrazné až netradiční moderny? Předně musím konstatovat, že Sportage vyniká skvělou prostorností v kabině. V zadní části je neuvěřitelné kvantum místa, a to především v oblasti kolen, což nadrozměrní pasažéři jistě ocení. Komfortní sedačky hýčkají sedací partie i záda na dlouhých cestách a už v oblasti právě zadní části interiéru okamžitě sleduji několik zajímavých anomálií.

Jednak jsou zezadu předních sedadel k dispozici háčky pro zavěšení nákupních tašek, ale především mě zaujalo umístění USB-C zásuvek, které nejsou klasicky na konci středového panelu (sedí na nich jen výduchy a ovládání teploty klima spolu s malou schránkou), ale pozor, na vnitřních bocích předních sedadel. To vidím úplně poprvé, a to jsem už testoval stovky aut. Stejně mě překvapila zadní část záhlavníků předních sedadel, která získala tvarování pro zavěšení bund a kabátů. Super drobnost, palec nahoru.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

A pak moji pozornost upoutal také netradiční tvar vnitřních kliček dveří, který tvoří takový řekněme na jedné straně zploštělý piškot. A pak ještě jedna zajímavost v případě předních dveří. Jejich zavírání je nastavené na lidi s delšíma, ale i kratšíma rukama, a to v podobě hned dvou úchopů. To je ale bohužel vše, co se mi na vnitřku dveří zamlouvá. Jinak je to skladba laciných plastů, trochy kůže a jakéhosi rádoby karbon dekoru. Dveře celkově nejsou žádný velký pohledový šlágr.

Volant i usazení ovládacích prvků na výbornou

Z přední části kabiny mám zajímavou dualitu dojmů. Na jedné straně tu působí palubní deska vysoce nadčasově v rámci pozoruhodných tvarů a celistvých ploch především v podání infotainmentu. Na druhé straně se nemohu ubránit pocitu přílišné jednoduchosti interiéru, která s nějakými prémiovými pocity nemá mnoho společného. Usedám za volant, elektronicky nastavuji řidičovu sedačku a pochvaluji si její komfort i hodně slušné boční vedení.

Beru do ruky volant středního formátu s měkčeným koženým věncem oválného průřezu, který mi vyhovuje ze všech úhlů pohledu. Jemná ergonomie, příjemný úchop, přehledná a skvěle reagující multifunkční tlačítka, a dokonce i sympatická citlivost.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Také sektor řadicí páky je dobře vymyšlený (ano, vůz má manuální 6stupňovou převodovku s dokonce velmi přesnou kulisou), kdy kolem něj sedí na ideálních pozicích startovací tlačítko, volič jízdních režimů a ovladač řízeného sjezdu. Tlačítka jsou přesně tam, kde je chci mít v rámci snadné a přehledné dosažitelnosti. Před nimi je umístěná plocha pro bezdrátové dobíjení mobilu a nad ní pak paleta přípojek (USB i USB-C a 12V) a tlačítka pro aktivaci vyhřívání volantu a předních sedaček. Odkládací plochy jsou dostatečné z pohledu jejich vysokého počtu, ale objemem zrovna neoplývají. Ty mohly být nadimenzované podstatně lépe.

Infotainment moc pěkný, jen ne zrovna rychlý

Když se podíváme na klíčovou záležitost interiéru v podobě infotainmentu, pak tu máme velmi široký displejový panel, který je klasicky rozdělený na dvě části – tedy na displej za volantem a centrální displej orientovaný směrem na střed přístrojové desky. Když už musí být veškeré ukazatele řešeny digitálně, pak dle mého názoru není lepší řešení než právě toto. Chválím výborné zpracování grafiky, přehlednost systému, dotykovou ovladatelnost, ale trochu mě rozčiluje doba, než se po nastartování vozu systém probudí k životu a začne reagovat. Ono se celkově nejedná o zrovna nejrychlejší platformu a je třeba se s ní prostě naučit žít.

Ovšem tím nám výčet displejů nekončí, protože Kia Sportage je osazena ještě jedním, který je velmi specifický tím, že je možné jej přepínat do dvou režimů. Displej má nízký a široký formát a je situovaný pod centrálním displejem. Na něm si mohu vybrat, zda mi zobrazí ovládání klimatizace, kterou lze obsluhovat i na velkém hlavním displeji, nebo zda mi nabídne ovládací zkratky právě pro rychlejší operace s centrálním displejem (přístup do navigace, k rádiu, médiím nebo třeba nastavení vozu). To je vynikající nápad!

Zavazadelník zcela bez výhrad

Navzdory tomu, že se jedná o kompaktní SUVéčko, mě Sportage mile překvapila solidně objemným 526litrovým a velmi dobře přístupným zavazadlovým prostorem. Páté dveře se otevírají samozřejmě elektronicky, s roletkou se pracuje rychle a přesně. Zní to jako banalita, ale divili byste se, v kolika vozech jsem se s touto drobností v podobě roletky rozčiloval, když jsem musel hledat správnou polohu, jak za ni zatáhnout.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

V „kufru“ je k dispozici vše, co potřebuji, od ukotvovacích ok přes závěsné háčky a tunel mezi zadními sedačkami až po ovladače sklápění zadních sedadel. Nenacházím tu boční odkládací kastlíky na menší věci, ale zase se pode dnem zavazadelníku ukrývají další menší prostory, což je ve finále vlastně daleko lepší řešení. Využitelnost hlavního prostoru pro velká zavazadla je tím pádem přívětivější.

Sympatický podvozek, ale slabší výkon

V rámci jízdních vlastností musím jako první ocenit příjemný komfort podvozku s jedinou výjimkou, kterou představuje přejezd výrazných hran například v podobě vystouplých kanálů a brzdných prahů. Následný ráz je celkem nepříjemný a nutí vás přejíždět podobné záležitosti hodně pomalu. Sice tak šetřím tlumiče a celou podvozkovou soustavu, ale musím na to myslet a zavčasu dostatečně zpomalit. Ovšem při jízdě po klasických nerovnostech typických pro tuzemské okresky jsem si nemohl komfort podvozku vynachválit.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Vůz je osazený čtyřválcovým přeplňovaným motorem, který má velmi pěkný projev jak v nižších, tak i ve vyšších rychlostech. Jedná se o mild hybrid, kdy vznětový motor spolupracuje s elektrobaterií o kapacitě 0,44 kWh. Celá soustava disponuje výkonem 100 kW (136 koní) a maximálním krouticím momentem 280 Nm. Ano, nejsou to zrovna závodní hodnoty a tomu odpovídá i zrychlení tohoto SUV s hmotností bezmála 1,5 tuny. Akcelerace z 0 na 100 km/h je 11,5 sekundy, ale nutno přiznat, že mi nepřipadalo, že bych měl třeba s předjížděním nějaký problém. Agilita motoru je celkem pozoruhodná.

Skvělé brzdy i stabilita v zatáčkách

Také brzdy chválím. Jsou efektivní i ve vyšších rychlostech, pracují dostatečně odspodu a brzdná dráha pro mne nebyla žádným zklamáním. Manuální převodovka tu pracuje moc pěkně a přesně, ale stejně, kdybych mohl, sáhl bych po automatu. Manuál mi už kromě zábavných sportovních strojů v dnešní době nedává moc smysl. A to tím spíše, pokud řadu kilometrů projezdím po městě, což je třeba konkrétně můj případ.

Řízení je přívětivě citlivé a k charakteru Kia Sportage mi ideálně sedne. Znovu za jízdy vnímám ten příjemný prostor kolem sebe, který napovídá, že by byla radost se vypravit s naší Kiou na nějakou pořádně dlouhou trasu do zahraničí. Všechny ovládací prvky jsou krásně k dispozici, nic neruší moji pozornost a z vozu je pěkný výhled do všech stran. Auto má takový solidní příjemný projev, nic mě za jízdy nerozčiluje, a dokonce i na to, že se jedná o předokolku, vnímám v zatáčkách velmi dobrou stabilitu, i když se do nich vřítím vyšší rychlostí. Náklony karosérie jsou patrné, ale nejsou nijak dramatické, a tedy ani nepříjemné. Přes větší hrboly se pohybuji lehce plavně, ale i to mi přijde v koncepci celého auta fajn.

Fascinující spotřeba a drsní asistenti

Co mě ale moc baví na testované Kie Sportage, to je její nízká spotřeba, která v mých očí tvoří vysoce rozumný kompromis k jejímu nižšímu výkonu. Výrobcem udávaná spotřeba je na úrovni 4,9 litru a světe div se, tentokrát to žádné číslo vycucané z prstu není. S vozem jsem skutečně po okresních silnicích jezdil za 5 litrů nafty na 100 km (a když jsem si dal práci, byl jsem dokonce na 4,8 litrech). A v rámci svižnější jízdy dokonce v kombinaci město/dálnice jsem si sáhl jen těsně nad 6 litrů. To je nádhera, co říkáte? S takhle nízkou spotřebou už jsem se dlouho nesetkal a o tomto SUVéčku si dovolím hovořit jako o skutečně úsporném voze. Nádrž na palivo má objem 54 litrů, což tu bohatě postačí, a maximální rychlost je 180 km/h.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Abych nezapomněl, jedna věc je tu ještě pozoruhodná, a to jsou jízdní asistenti. Fungují velmi spolehlivě a výrazně tlačí na bezpečnost posádky Kia Sportage, ale v některých případech až moc. Zatímco třeba parkovací asistent a hlídání bezpečné vzdálenosti mi maximálně vyhovují, tak v případě hlídání jízdních pruhů už je aktivita vozu až moc otravná. A tak se přiznám, že právě tuto funkci jsem měl po většinu doby testování vozu vypnutou. 

Za danou cenu vynikající volba

Pokud bychom se bavili o nedostatcích naší Kie, mohu jí vytknout pouze ten nižší výkon a slabší zrychlení spolu s ne příliš zdařilým odhlučněním interiéru. A nevyhovoval mi ještě záběr spojky, který je posazený až nepřirozeně nahoře. Jinak jsem byl s vozem opravdu moc spokojený, a to jak na sinicích, tak i na nezpevněných cestách, kde mi vyhovovala slušná světlá výška i chování na strmějších svazích, dokonce i na bahně. Vozidlo má báječnou ovladatelnost, nabízí spoustu prostoru a k tomu ta nízká spotřeba, která musí být pro řadu řidičů výrazným lákadlem.

Naše testovaná Kia Sportage, za jejíž zapůjčení děkuji společnosti AAA Auto, stojí 650 000 korun, což není vůbec špatná cena. Cenovka nového modelu se pohybuje od 750 000 Kč až po 1,1 milionu (případ verze GT-Line 4×4). Sportage pokládám za velmi dobrou volbu, ale kdybych si mohl vybírat já osobně, zvolil bych silnější motorizaci, byť s vyšší spotřebou, abych si s ní užil zábavnější svezení.   

Kia Sportage 1,6 CRDi MHEV přehledně:

Galerie