Lidové SUV jako stvořené pro český trh přežilo můj přísný test. Verdikt?

Musím říct, že mě ani nepřekvapilo, když Toyota před dvěma lety přinesla na trh model Corolla Cross. Vždyť právě klasická Corolla léta atakovala přední příčky nejprodávanějších vozů světa. Tak proč na jeho věhlasu nepostavit rodinné SUV, které se minimálně o název prodejního šampiona z japonské rodiny může opřít. Ale jaký vlastně Cross je v rukou řidiče a co dokáže potenciálním zákazníkům nabídnout? Tak přesně na to se teď spolu zaměříme.

Moc pěkný dominantní předek

Nejprve si tohle menší pohledné SUVčko pojďme v rychlosti prohlédnout. Nejhezčí partií Toyoty Corolly Cross je rozhodně její předek a nijak mě nešikuje, že mi právě touto částí připomíná Toyotu RAV. Přední Full LED světlomety jsou přímo gigantické a mají úžasné tvarování, které spolu s monumentální mřížkou chladiče s až organickým profilováním dávají vozu dosti agresivní vzezření. Poslední zmíněný segment má navíc velmi zajímavé dvojité orámování, což jej činí poměrně specifickým ve srovnání s jinými vozidly.

Nárazník je výrazně masivní, trochu moc dává na odiv ten černý laciněji vypadající plast a ve finále z mého pohledu opticky předek trochu moc zatěžuje. Jako kdyby se snad jednalo o offroad, kterým ale Corolla Cross není. Ale i tak se mi v rámci celkového konceptu přední část Corolly Cross opravdu líbí.

Z boku podstatně slabší vizualita

To už ale nemohu říci o boku naší testované Toyoty. Připadá mi z tohoto pohledu poněkud obtloustle, nebo dokonce lehce archaicky. A to navzdory černému lemu spodní části dveří i těm pozoruhodným bumerangovitým prolisům v oblasti dveří a blatníků. Alespoň že boční slabší vizualitu zachraňují ty dělané černé lemy blatníků. Ty se mi celkem zamlouvají, spolu s moc pěknými disky 18palcových kol.

i

Pod bočními dveřmi je patrný nášlap, který je příliš mělký a vůbec ho pokládám v rámci tohoto typu SUV za naprosto zbytečný. Připadá mi to jako tah na seniory, kteří snad tento řekněme schůdek dokáží v praxi ocenit. No a zadní část je typicky toyoťácká. Je robustní, rozkročená a největší parádu na ní dělají extra výrazné zadní plastické světlomety spolu s vysokým nárazníkem. Ten je stejně jako na předku doplněný tím stříbrným spodním ochranným krytem. Ale jinak se na zádi opravdu není nad čím rozplývat.    

Zadní část kabiny prostorem neoplývá

Když se vrhneme na interiér – nejprve se usadím vzadu za řidičovu sedačku – hned jsem zklamaný z vysloveně slabšího prostoru v kabině. Před koleny mám stěží 5 cm místa (měřím 183 cm) a ani vnitřní šířka tu není bůhvíjaká. Pohodlně se vzadu odvezou, jak jsme si vyzkoušeli, jen dva pasažéři.  

Sedačky jsou sice kožené, ale nemohu říci, že by se mi nějak extra líbily. Nicméně pohodlné samozřejmě jsou, právě tak, jak jsem obecně v Toyotách zvyklý. Ani vnitřní část dveří mě ve své strohé jednoduchosti neokouzlila, snad mě jen mile překvapil držák ve dveřích na menší nápoj, ve kterém bezpečně drží třeba kelímek s kávou. Ale na velkou láhev usazenou ve dveřích tady samozřejmě hned zapomeňte.

Loketní opěrka mezi zadními sedačkami tu je, je vyklopitelná a schopná usadit další dva malé nápoje. Co ale nechápu, proč je kapsa pouze na zadní straně předního sedadla spolujezdce, zatímco za řidičovým sedadlem chybí. Že by se Toyota snažila ušetřit na takovémto drobném detailu? Záhada.

Macatý interiér s pohlednou palubkou

Každopádně když si přesednu za volant, tak okamžitě vnímám, že v přední části kabiny je to s prostorem podstatně lepší. Ovšem při mém formátu 78 kg a již zmíněných 183 cm. Pokud bych byl silnější postavy, tak už bych skuhral stran nedostatku místa i tady. A to především v oblasti kolen. Je tedy zajímavé, jak tento vůz klame tělem. Zvenku to vypadá, že to bude nadmíru prostorné, byť menší SUV, ale ono tomu tak není.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan

Přední sedadla opět dominují komfortním posedem, jsou elektronicky stavitelná, a navíc mě zaujala nečekaně kvalitním bočním vedením. Palubní deska je opět jednodušší, jako většina součástí interiéru, ale nepůsobí nijak nedotaženě nebo lacině. Naopak, líbí se mi ta její designová čistota spolu s dlouhou jemnou lištou, která po stranách tvoří moc pěkný neuzavřený rámeček výduchů klimatizace. Spodní část přístrojové desky je kožená, vrchní tvoří měkčený plast, takže materiálově také v pořádku.

Výborné ovládání klima i velmi zdařilý volant

I středový panel mě mile zaujal, a to včetně podoby řadiče automatické převodovky, před kterým sedí volič jízdních módů. Škoda jen, že právě tato část interiéru celkem výrazně vrže, když s ní jen lehce pohnete. A i kastlík, jenž na ní sedí, není zrovna libozvučný při jeho otvírání a zavírání. Jinak si dovolím jako vždy pochválit panel s ovladači klimatizace. Máme tu skvěle a rychle fungující tlačítka i otočné ovladače a pod nimi sedí ještě spínače vyhřívání sedadel a volantu. Všechno pěkně v jednom snadno dosažitelném sektoru. Ještě níže je plocha pro bezdrátové nabíjení telefonu a nechybí ani USB konektor.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan

Volant je vyhřívaný, poměrně citlivý, má menší průměr se středně silným koženým věncem a v rukou sedí velmi dobře. K tomu je i pohledově zdařilý ve své příjemné decentnosti. Ovšem pokud jde o multifunkční tlačítka, tak je jich tu na můj vkus zbytečně moc a je třeba si zvyknout na jejich jednotlivé funkcionality.    

Rychlý, přehledný infotainment

Infotainment v podobě poměrně velkého centrálního displeje působí na první pohled takovým čistým a jednoduchým, až možná z pohledu grafiky lehce zastaralým dojmem. Ale je skvěle přehledný, snadno ovladatelný, a dokonce má přívětivě rychlou odezvu, se kterou se u konkurenčních značek příliš často nesetkávám. A za to bych mu tu slabší grafiku odpustil.

V kapličce za volantem sedí další velký displej, jenž nabízí hned tři volitelné varianty zobrazení ukazatelů. Dobíjení, rekuperace, práce jízdních asistentů i klasické ukazatele (rychlost, dojezd atd.), to vše je zobrazeno přehledně a dokonce v rámci zdařilého grafického konceptu. Rozhodně ve srovnání s displejem na přístrojové desce, což působí jako dva rozdílné světy s odstupem několika let vývoje. Tedy ovšem s jedinou výjimkou. A tou je zobrazení parkovací kamery s parkovacím asistentem. V tomto bodě nemohu říci na danou funkci ani popel, jak mi vyhovuje v rámci kvality zobrazení a celkového funkčního řešení.

Skvělý výhled z vozu

Také konektivita s mobilním telefonem v Corolle Cross funguje příkladně – od prvního spárování až po zobrazení zvolených aplikací v rámci Apple CarPlay nebo Android Auto. A to ani v dnešní době není u celé řady nových aut úplný standard.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan

Celkově se i přes jistou jednoduchost interiéru cítím v kabině velmi dobře. A z interiéru mám dojem takové řekněme konstrukční poctivosti, líbí se mi zpracování a celková volba materiálů. Jednotlivé komponenty jsou příjemně macaté a navozují dojem odolnosti i bezpečí v rámci jízdy právě v tomto voze. Ten podporuje i výborný výhled z okének do všech stran i ze zrcátek, jež mají rozumně nastavený větší formát.

Odkládací plochy v Corolle Cross jsou dostatečně prostorné (dveře, kastlík před spolujezdcem, nápojové držáky) s výjimkou kastlíčku v područce před řadičem automatické převodovky. Ten je nejen prostorově malý, ale navíc mě na něm rozčiluje příšerný zvuk v rámci jeho otvírání a především zavírání. Tahle záležitost se vysloveně nezdařila.     

Solidní výkon a vysoce hedvábný podvozek

Naše Toyota Corolla Cross 2.0 e-CVT je plnotučný hybrid s pohonem všech kol. Pod víkem motoru ukrývá zážehový vznětový atmosférický čtyřválec, kterému pomáhají dva elektromotory s výkonem 40 a 111 koní. Celkově má agregát výkon 146 kW (199 koní) a spolu s maximálním točivým momentem 190 Nm poskytuje vozidlu zrychlení z 0 na 100 km/h za mnou naměřených 7,7 vteřiny. A to je opravdu velmi dobrá hodnota vzhledem k zaměření, nebo řekněme konceptu tohoto vozu.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan

Z pohledu jízdy je klíčovým benefitem Corolly Cross její vysoce komfortní podvozek, který nejen, že skvěle pohlcuje klasické nerovnosti na vozovce, ale dokonce nepředvádí žádné rázy při přejezdu výraznějších hran (větší díry, brzdné prahy apod.). Adekvátně tomu je jízda v tomhle SUV, nebo chcete-li croosoveru, doslova hedvábná. A tento fakt nijak neeliminují 18palcová kola, která bych za menší rozhodně neměnil. Tvoří totiž dokonalý kompromis mezi vizualitou a právě komfortem podvozku.

Jednostupňová převodovka, která dokáže potrápit uši

Zajímavou pasáží na tomto voze je jeho automatická jednostupňová převodovka. Zatímco v rámci poklidné jízdy při nižších rychlostech ji ani neregistrujete, tak při zrychlení například v rámci předjíždění je atypická tím, že posílá motor stále více do otáček. A vy, než si na ni zvyknete, prostě čekáte, že už už dojde k přeřazení na vyšší stupeň, ale to se nestane. To znamená, že v mém případě jsem v prvních dnech testování měl dojem, že se převodovka trápí a ty nadmíru vysoké otáčky zase trochu trápily mé uši. Ale během pár dalších dnů už jsem si na tento nezměnitelný fakt zvykl, ale abych byl upřímný, rozhodně ne docela k mé spokojenosti.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan

Jak už jsem zmínil, toto auto je hybrid, a tak někdy (například při pomalejší jízdě po městě) neslyšíte zvuk motoru vůbec a v kontrastu s tím pak naopak ve vysokých rychlostech vnímáte zvuk v rámci vysokých otáček agregátu. Je to dosti nezvyklé, co si budeme povídat. Na jedné straně ticho, na druhé trochu jekot motoru. Přivítal bych spíše klasickou sedmistupňovou převodovku. Brzdový pedál je měkčí a na brzdě je vozidlo stabilní, nástup brzd je prakticky okamžitý a brzdná dráha je poměrně krátká i z vyšších rychlostí.

Spotřeba na hraně

Vozidlo má hybridní pohon, a tak bych očekával adekvátně nízkou spotřebu. Oficiální spotřeba naší Corolly Cross je definována v kombinaci na hladině 5,4 litru. Ovšem je to další hodnota na dalším voze, s níž z praxe nemohu souhlasit. Já jsem naměřil kombinovanou spotřebu 6,7 litrů na 100 km, což je v tomto případě dokonce více než jeden litr. Oficiální spotřeba je realizovatelná ve městě, kde se významně zapojují elektrobaterie, na druhou stranu na dálnici je třeba počítat se spotřebou přes osm až k devíti litrům. Jednoduše řečeno, spotřeba tohoto SUV není špatná, ale zase ne tak skvělá, abych ji vyzdvihoval jako nějaký top úsporný ukazatel.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan

Vůz váží 1 435 kg, nepředvádí přílišné náklony karosérie v zatáčkách a velmi dobře drží stopu. Jízdní projev je příjemně živý a zrychlení je díky elektrobateriím okamžité bez nějaké prodlevy. Dokonce dává motor prostor pro lehce zábavnou sportovnější jízdu.       

Zavazadelník, který objemem neoslnil

Zavazadlový prostor má relativně obstojný objem, a to konkrétně 430 litrů. Ovšem pro srovnání třeba Škoda Karoq, která já velikostně podobná, má zavazadelník s objemem 521 litrů, tedy o více než 9 litrů větší. Páté dveře se otevírají elektronicky (tlačítko na dveřích, klíček od vozu a tlačítko vedle od volantu) a přístupnost zavazadlového prostoru je díky spodnímu rantlu a jeho zaoblení po stranách spíše průměrná. Ale jinak tu nepostrádám fixační prvky, kde kromě upevňovacích ok nacházím navíc i šikovnou překrývací síť. Vpravo pak vidím docela zbytečnou mělkou odkládací plochu, ale zase chválím precizně fungující zavazadelníkovou roletku.

Cenu bych si představoval nižší

Cena Toyoty Corolly Cross startuje na 845 000 korunách, ovšem náš dvoulitr s pohonem 4×4 v plné výbavě vyjde na 1 155 000 Kč. Pokud na vůz narazíte v akci, dostanete jej i o 100 000 korun levnější. Za tuto cenu získáte komfortní SUV z pohledu podvozku, přívětivé řízení, moc pěknou stabilitu, velmi slušnou spotřebu, přehledný infotainment a vynikající jízdní asistenty navrch. Plus tedy potenciál pro jízdu až ve středním terénu.

Na druhou stranu budete muset odpustit Corolle Cross menší prostor v kabině, ne moc pěknou boční vizualitu exteriéru a sem tam nějaký ten méně přívětivý zvuk. A to včetně zvukové kulisy oné jednostupňové převodovky.     

Toyota Corolla Cross Hybrid 2.0 e-CVT AWD přehledně:

Galerie