Ujel jsem 800 km s ojetým autem, na které český národ nedá dopustit. Já to ale za ty prachy (ne)chápu

VW Passat si dlouhodobě drží velmi dobrou pověst. A to nejen na manažerském poli, ale také v rámci českých rodin, v jejichž očích hraje prim nejen vizualita a spolehlivost, ale především komfort a velká dávka prostoru. Rozhodl jsem se proto Passata v karosérii Variant otestovat a zaměřit se především na jeho nedostaky, jejichž odstranění by mohlo posunout prodeje tohoto vozu na ještě vyšší příčky. Jedná se o vůz z roku 2019 s nájezdem 165 000 km ve sportovní výbavové řadě R-Line.

Hodně pěkné kombi v příjemně decentní eleganci

V prvé řadě musím konstatovat, že se jedná o velmi pěkné auto, a to především ve verzi kombi. V jeho vizualitě je vidět sympatický kompromis mezi sportovností, solidností a takovou střízlivou dominancí, která vychází především z jeho rozměrové koncepce. Tohle auto se nesnaží upoutat nějakou designovou modernou, ale naopak například jako Volvo sází na decentní eleganci a neokázalý šmrnc. A jak je vidět, tak souhra těchto atributů funguje. Minimálně z pohledu ojetin, kde se Passat v rámci kombíků prodaných v ČR umístil v loňském roce na sedmé pozici.

Mně třeba vysoce baví jeho přední partie, která je až neskutečně jednoduše čitelná. Masku tvoří kompaktní segment uhrančivých LED světlometů společně s mřížkou chladiče s třemi poměrně masivními stříbrnými lištami. K tomu vystouplý nárazník, jenž je na spodku sportovně otevřený, a pak už jen výrazné prolisy velikého víka motoru, které úhledně navazují na masku. Tečka. Tady je skutečně v jednoduchosti krása. A velký podíl na tom mají i příjemně hranaté partie, jež nacházím i na bocích tohoto Passata.

Luxusní kola a fakeové koncovky výfuků

Ty doplňuje dlouhý prolis protínající kliky dveří a další vnitřní nad prahy. Bez stříbrných cingrlátek v podobě rámečku kolem oken a opět nad prahy bych se tu klidně obešel, ale pro někoho mohou představovat prémiové prvky, což plně respektuji. Každopádně volba disků kol i jejich formát (jedná se konkrétně o 18 palců) jsou zde nadmíru zdařilé.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

A musím říct, že designéři tohoto kombi nešlápli vedle ani v případě zádi, která stojí na jednoduchých horizontálních liniích a úhledných bočních zlomech. Opět ta přívětivá hranatost, která má k usedlosti hodně daleko, a žádné vizuální výstřelky. Šestiúhelníková zadní světla přísně korespondují s tvarem zádi a vůz vystavuje na odiv dvě dvojice koncovek výfuků, což chválím. Škoda jen, že v nich reálné výfuky nefigurují.

Zavazadelník prostě báječný

Jednou z dominant Passatu v kombi je beze sporu jeho zavazadelník s vynikajícím objemem 650 litrů, který z běžných kombíku trumfne jen Superb se v zásadě zanedbatelnými 10 litry navíc. Zavazadelník je příkladně přístupný, najdeme v něm ovladače sklápění zadních sedadel, ale také boční schránky, fixační oka, nezbytnou 12V zásuvku a středový tunel pro převoz dlouhých předmětů. Ještě kdyby mě tu nezlobila práce s roletkou, u níž musím hledat občas polohu, abych ji posunul tam, kam potřebuji. Roletka má navíc mezipolohu, kterou vnímám jako zcela zbytečnou. Pokud bych si mohl vybírat, upřednostnil bych navíc elektronické zavírání pátých dveří. Zde je manuální.

i

Kabina pro obry

Když se usadím do kabiny, jako první vnímám ten příjemný prostor kolem sebe, kdy na zadních sedačkách mám před koleny i nad hlavou přebohatě místa. A v přední části kabiny mám stejná slova chvály. Je naprosto evidentní, že pokud máte coby řidič vysokou nebo silnější postavu, pak by vašemu hledáčku neměl právě Passat uniknout. Navíc stejně jako já oceníte vynikající komfort kožených sedaček v kombinaci s karbon dekorem, navzdory tomu, že působí lehce sportovním dojmem. Přední sedačky navíc mají vynikající boční vedení, které jsem tu nečekal ani omylem. A jsem z něj v zatáčkách nadšený.

Odkládacích prostor je tu přebohatě a o jejich dostatečný objem určitě nemusíte mít obavu. Ideální je také dostatečný počet USB-C a 12V konektorů, takže s dobíjením mobilů není ve voze ani ten nejmenší problém. Kdyby tu bylo k dispozici bezdrátové nabíjení, bylo by to ještě lepší, leč to tu nemáme. Holt je vůz přece jen i přes svůj moc pěkný stav 6 let starý.

Top odhlučnění i ovládací prvky

Přední část kabiny působí na první pohled exkluzivně v rámci kombinace černé barvy se stříbrnými komponenty, a především kvalitních plastů a hliníkových segmentů. Kůže je tam, kam patří, tzn. v místech, jichž se v průběhu jízdy dotýkám (od volantu přes područky až po dveře). Mimochodem vzhledem k velikosti dveří a jejich výraznému úhlu otevírání se do vozu nastupuje i vystupuje vysoce pohodlně, a to jak v rámci přední, tak i zadní části kokpitu. Chválím také vynikající odhlučnění interiéru, které odpovídá prémiovému charakteru celého vozidla.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Volant je naprosto ideální, a to od jeho středního formátu přes příjemnou ergonomii, skvělou citlivost až po výborné, přehledné i rychle reagující multifunkční ovladače. Zato pádla pod volant jsou, jak už jsem si u koncernových vozů zvykl, malá a plastová. Alespoň že jejich odezva není pomalá. Radost mi dělají parádní analogové budíky v kapličce v kombinaci s přehledným středovým displejem. A super je i ovládání klima, které je manuální a skvěle dostupné.

Další přívětivý sektor je oblast řadiče automatické převodovky, jenž je sám o sobě menší a pěkně padne do ruky. Blízko něj sedí volič jízdních režimů, a dokonce i startovací tlačítko, což bych ocenil u každého vozu. Centrální displej na palubní desce má čistou a pěknou grafiku, ale celkem dlouho mu trvá, než se po nastartování probere k životu, a také jeho ovládací platforma nepatří k nejsrozumitelnějším. 

Sportovní ne, ale svižný rozhodně pěkně

Ale už se pojďme projet, co říkáte? Náš Passat Variant R-Line má pod kapotou oturbený dieslový čtyřválec s trochu hlučnější zvukovou kulisou, která vás vzhledem k odhlučnění interiéru v průběhu jízdy rozhodně trápit nebude. Výkon 140 kW (190 koní) mi přijde k vozu tak akorát. A když vezmu v potaz krouticí moment 400 Nm a zrychlení na stovku z nuly za 8,2 sekundy, tak si minimálně z pohledu akcelerace, ale i živosti motoru nemám na co stěžovat. Při nastavení režimu Sport cítím lehké ztuhnutí volantu i podvozku, ale opravdu velmi decentní. O tomto autě bych jako o vysloveně sportovním rozhodně nemluvil. Svižnější i celkem zábavný vůz ale je, to zase ano.      

i

Podvozek je velmi komfortní (samozřejmě v komfortním režimu), nerovnosti solidně žehlí, ale pořád je cítit kontakt s vozovkou. Tlumiče jsou elektronicky nastavitelné a je možné jejich tuhost měnit podle potřeby v rámci infotainmentu na displeji. V souhrnu je podvozek v rámci tohoto modelu přímo ideální. Řízení má rychlou reakci a připomínám přívětivou citlivost volantu. Tady není vůbec co vytknout. Hodně zdařilá je také parkovací kamera s asistentem – od čistoty zobrazení až po přesnost navádění. A to je u šest let starého auta doslova ohromné plus. I ve zcela nových vozech tuto kvalitu často postrádám.  

Příjemná spotřeba, ale co ty vibrace?

Zajímavou kapitolou je tady spotřeba, kterou výrobce uvádí v kombinaci dokonce na 4,6 litru, což zní jako sen, že? Ve skutečnosti je to sice nesmysl, ale v rámci klidné jízdy na delších okreskách se mi podařilo se dostat na 5,1 litru. A i to je úžasné. V kombinaci jsem pak atakoval 6,5 litru, což je celkem fajnové číslo na velké kombi váhově na 1,6 tun. Nicméně se tu bavíme o dvou litrech rozdílu mezi oficiální a naměřenou hodnotou. No nic. Alespoň že ve městě nebo na dálnici jsem schopen s vozem jet ještě za 8 litrů, což se mi stále líbí.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Spotřeba by na dálnici šla, ale co nemohu při vysokých rychlostech tolerovat, to jsou vibrace vozidla, které se objeví někde nad 120 kilometry v hodině a jsou cítit především na volantu. Je to lehce nepříjemné, nebo spíše nezvyklé. Ale zase ne, že by se na to nedalo zvyknout.

Převodovka a rozjezdy mě dokázaly solidně potrápit    

Automatická DSG 7stupňová převodovka je tady také kámen úrazu. Chová se nerozhodně a poměrně často tápe, zda už přeřadit, nebo ne. A to se mi vysloveně nelíbí. Podobný problém jsem detekoval i u Kodiaqa. Aspoň řadí bez nepříjemných cukání, či dokonce kopanců. To už bych vozu vůbec neodpustil.

A do třetice je tu ještě jeden neduh, kterým mě Passat kapku zklamal. Tím je jeho slabina v podobě řekněme nesmělého rozjezdu, respektive akcelerace z nulové rychlosti. A ten bohužel vnímám i ve sportovním režimu, kde bych očekával, že zmizí. Jakmile se ale „pašík“ rozjede, další zrychlení už je v pořádku, a to i v rámci vyšších rychlostí. Ani účinnost brzd není dechberoucí. Mají lehce pomalejší nástup a brzdná dráha také není z nejkratších. S tím je za jízdy potřeba počítat a nenechávat brzdění doslova na poslední chvíli.

Stabilita skvělá, pořizovací cena ojetiny velmi pěkná

Pozitivum ale zase vidím ve stabilitě vozu v zatáčkách, a to i na mokrém povrchu. Navzdory tomu, že se jedná o předokolku, jsem moc spokojený s tím, jak vůz drží stopu. Nedotáčivost je vysloveně minimální a v daném případě bych se klidně obešel bez pohonu 4×4. Ovšem na zmrzlé vozovce nebo na sněhu jsem vůz neřídil, takže musím na rovinu přiznat, že v tomto ohledu nejsem dostatečně objektivní. 

Docela se mi líbí cena této ojetiny. Za 500 000 Kč dostávám solidní nálož kvalit, ale také pár nedostatků, které jsou na zvážení každého potenciálního zájemce, zda je dokáže vozu odpustit, nebo ne. Cenovka nového vozu je konkrétně pro mě ovšem nepřijatelná. Startuje na 1 200 000 Kč, a pokud bych měl zvažovat pořízení nového Passata, pak bych v daný moment také přemýšlel nad jinými automobily. Jedním z nich by byl určitě Superb, případně některý z modelů Audi. Každopádně za zapůjčení Passata do testu velice děkuji společnosti AAA Auto.         

VW Passat 2.0 TDi R-Line přehledně:  

Galerie