Ačkoli mám občas problém sympatizovat se současnými elektromobily v rámci délky jejich nabíjení a dojezdu, tak se musím přiznat, že na model C40 od Volva jsem se skutečně těšil. Už dlouho jsem tohoto švédského moderního elegána na silnicích obdivoval, a tak mi nedalo, abych si ho nevyzkoušel v praxi. Do rukou se mi dostal prostřední výkonový model (185 kW) se zadním pohonem, ovšem kdyby to byla 300kW čtyřkolka, byl bych samozřejmě ještě raději.

Řidiči dieselů s oblibou vypínají tuto funkci svého motoru. Hrozící pokuty se zřejmě nebojí

Každopádně pozor, nenechte se zmást dvěma názvy tohoto SUVčka, se kterými se můžete setkávat, byť se bude stále jednat o stejný model. Volvo jej totiž nedávno přejmenovalo z C40 na EC40, čímž dává údajně najevo, že se dle svých plánů pomalu blíží k momentu (měl by to být rok 2030), kdy bude vyrábět už pouze elektromobily. Ale protože se v době zapůjčení tohoto auta jednalo o původní název C40, tak u něj i nadále v rámci recenze zůstaneme. A také si tu moc pěknou C40 hned v krátkosti prohlédneme.

Krásný sportovní design v lehce konzervativním duchu

Volvo C40 vypadá z vnějšího pohledu opravdu skvostně v rámci své jednoduchosti a čistoty designu. Na jedné straně předvádí hodně dobře zvládnutou aerodynamiku, v rámci které působí až sportovně. Ale na druhou stranu pak na voze spatřuji klasické lehce konzervativní rysy, jež jsou typické pro Volva poslední doby obecně. Přední partii dominují výrazné světlomety s tzv. Thorovým kladivem uvnitř, maska s velkým znakem Volva a masivní nárazník.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Ovšem ještě pohlednější je záď tohoto SUV, kde jsou vizuálně v hlavní roli spojlery (křídlo na pátých dveřích a dvojitý spojler nad oknem pátých dveří), ale také úžasně propracovaný systém zadních světlometů, který se v impozantní křivce táhne od okna až na střed pátých dveří, kde navazuje na nízký slušivý prolis. Nicméně zajímavý je i boční pohled, v rámci nějž si designéři pohráli s optickým snížením boků, a to díky černému prvku, který zespodu obepíná celý vůz.

Nejmarkantnější je v rámci lemů blatníků a spodní části dveří. Boky tak působí výborně odlehčeně a dávají vozidlu vysloveně sportovní ráz. Výrazné snížení střechy na záď, černé rámečky oken a zrcátka, ale i zajímavý šedý lak – to vše Volvu C40 sluší doslova náramně. A tak mě ani nepřekvapuje, že se za ním leckterý kolemjdoucí ohlédne. Za mě je to jedno z nejkrásnějších elektrických SUV na trhu. Má svůj nezaměnitelný severský šarm a věřím, že bude trvat dlouhou dobu, než začne působit zastarale v kontextu designových nástupců tohoto vozidla.

Slabší interiér z pohledu materiálů

Interiér tohoto vozu je řekněme vkusný, ale že bych se z něj rozplýval jako v podobě XC90 nebo XC60, které už jsem rovněž testoval, tak to zase ne. Například sedačky jsou sice pohodlné, o tom žádná, a navíc se jejich látkovina dokonce snadno čistí, ale přece jen kůže je kůže. Žel řada elektromobilů se potřebuje prsit eko materiály, což kůže rozhodně není, a tak je třeba vzít za vděk jinými, často recyklovanými materiály. A to bude patrně i náš případ.

Celkem zklamaný jsem ovšem z prostoru v zadní části kabiny, kdy mám před koleny pouhých pár centimetrů a nad hlavou ještě méně. A to měřím 183 cm, žádný gigant nejsem. Lidé s výškou 190 cm a více budou v C40 jezdit vzadu jako skrčenci. Ale chválím nad hlavou alespoň velké panoramatické okno, které do kabiny pouští hodně světla, což je v tomhle tmavém interiéru rozhodně potřeba. Kdybych měl možnost si toto Volvo nakonfigurovat, jako první bych šel po světlých materiálech v interiéru. Ovšem v rámci vnější podoby vozu bych neměnil vůbec nic. Ale jinak vzadu je područka fajn, vstupy USB-C rovněž, a dokonce oceňuji i otvory pro zavěšení ramínek, což už se v moderních vozech moc nevidí.

Top infotainment a legrační odpadkový košík

Ale pojďme se už posadit za volant. V přední části kabiny se cítím lépe než v zadní. Vnímám kolem sebe typické Volvo prvky v podobě pohledného a v rukou sympatického vyhřívaného volantu, líbí se mi tvar palubní desky i infotainment v podobě moc pěkných displejů s parádní i přehlednou grafikou. Navíc je infotainment rychlý, z čehož jsem vysloveně nadšený. Kéž by tu byl ještě segment ovládání klimatizace oddělený a nemusel jsem ho lovit v rámci centrálního displeje. Konektivita s telefonem je extrémně rychlá a praktická, což mě na vozech od Volva vždycky bavilo.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Ale jinak nejsem v rámci interiéru příliš nadšený. Vidím kolem sebe samé umělé materiály včetně toho dekoru v podobě mapy Göteborgu – rodiště vozů Volvo. Jak rád bych se těšil z dřevěného dekoru nebo kůže na palubce, ale ty tu prostě nejsou. Odkládacích ploch je ve voze opravdu široká paleta, jen by mohly být o kousek objemnější. Pobavil mě mezi nimi odpadkový košík nedaleko řadiče, který se zavírá snadno, jen když se mu zrovna chce. USB-C konektorů je ve vozidle dostatek a i bezdrátové nabíjení mobilu funguje spolehlivě. Také chválím kvalitu sound systému, na kterém je radost poslouchat moji oblíbenou hudbu a audioknihy.

Startovací tlačítko? Zapomeňte

Co mě překvapilo, že v přední části kabiny nenacházím startovací tlačítko. Ale ono prostě není potřeba. Řadič manuální převodovky posunu do polohy Vpřed, auto nastartuje a mohu jet. Výhled z vozu není špatný, s výjimkou zadního okna. Samozřejmě řešením na to by měla být parkovací kamera, ale ta tu má prapodivné zobrazení. Takové zmáčknuté a celkem nepraktické.

Celkově se cítím v přední části kabiny příjemně vzdušně, kolem sebe mám dost místa a nic mě netlačí do pravého kolene. Ovládací prvky jsou pěkně v dosahu, beze zbytku reagují rychle, a to včetně přehledných a krásně zpracovaných multifunkčních tlačítek na volantu. Tak se jdeme s vozem projet?

Pěkné zrychlení i úžasné brzdy

Volvo C40 má v rámci svého výkonu 185 kW a maximálního krouticího momentu celkem pěkné zrychlení na úrovni 7,3 sekundy z 0 na 100 km. Automatická převodovka je jednostupňová a při předjíždění jsem se zrychlením opravdu spokojený. Ale kdyby dokázal vůz akcelerovat ještě o vteřinu rychleji, byl bych raději a věřím, že bych mohl dokonce hovořit o zábavné sportovnější jízdě. Nicméně auto má moc pěkný živý projev, prostě takový, jaký od elektromobilů v zásadě obecně očekávám. K tomu musím pochválit i brzdy, které jsou sympaticky ostré a nechybí jim okamžitý nástup.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Řízení je solidně citlivé a velmi jemné, ale ten, kdo si potrpí na tvrdší, může si ho v rámci infotainmentu aktivovat. Podvozek je příkladně tuhý, ale také hodně komfortní, což vnímám jako primární kvalitu modelů od Volva dlouhodobě. Netrápí mě přejezdy nerovností na vozovce, ba ani přejezd brzdných prahů. I přesto, že řídím zadokolku, pochvaluji si, jak pěkně vůz drží stopu a výborně sedí v zatáčkách i ve vyšších rychlostech.

Ale také si užívám tu tichou jízdu elektromobilu, který má navíc velmi dobře odhlučněný interiér. V souhrnu mě jízdní vlastnosti Volva C40 opravdu baví a v zásadě si nemám na co stěžovat. To, co od elektrovozu chci, to mi dává. Poklidnou, přesnou a komfortní jízdu podpořenou kvalitními jízdními asistenty. Projíždím okreskami, užívám si klid a výhled do krajiny. Tohle auto je tak trochu relaxační záležitost.  

Rychlé nabíjení, ale bohužel ne doma

Co se spotřeby týče, naměřil jsem autu namísto oficiálních 16,8 kWh průměrnou hodnotu v rámci testu konkrétně 22,4 kWh. Ale s tím, že jsem v zimních teplotách nad nulou používal topení i vyhřívání sedaček. Navíc jsem pochopitelně poslouchal hudbu. A co dojezd? No, podklady k C40 hlásí, že dojezd má být až 478 km, ale já jsem naměřil jen 380 km. Není to ve srovnání se současnými běžnými „elektrikami“ ani moc, ani málo.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Vůz podporuje rychlé nabíjení a z 10 procent je možné nabití na 80 % za něco málo přes půl hodiny (pod 40 minut). Na druhou stranu jsem ale zklamaný z nabíjení v rámci domácí sítě, kde do vozu dostanu dojezd maximálně 4 kilometry za hodinu nabíjení. Ve srovnání s jinými elektromobily to ze svého pohledu vnímám jako nemalý handicap. Už jsem testoval vozy, které doma ze zásuvky nabíjely i třikrát rychleji, a tak ani návštěva nabíjecí stanice často nebyla třeba. Ale u C40 za 10 hodin nabíjení dostanu do vozidla jen 40 km. A to mi na jízdu na běžné denní bázi nestačí.

Zavazadelník průměr, cena už ne

Jste zvědaví na zavazadelník mnou testovaného Volva? Předně na něm chválím funkci otevírání pomocí pohybu nohou pod nárazníkem. Tady totiž funguje na jedničku, okamžitě. Zavazadelník má objem 413 litrů, což je dokonce o 13 litrů více, než nabízí podobně velká škoda Kamiq. Zavazadlový prostor je široký, pěkně přístupný a disponuje fixačními oky, háčky na nákupní tašky i středovým tunelem mezi zadními sedadly. Pod spodním deklem je další menší prostor na zavazadla malého formátu. Ale jak jistě tušíte, tak vůz má ještě jeden kufr – nebo spíše kufřík. A to pod haubnu, tedy vpředu. Vejde se do něj třeba menší batoh, ale především je ideální na ukládání dobíjecích kabelů.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Celkově se mi Volvo C40 velmi zamlouvá. Kdyby mělo delší dojezd, rychlejší nabíjení z domácí sítě a k tomu hezčí, nebo řekněme prémiověji řešený interiér s větším prostorem vzadu, neměl bych proti němu ani jednu zásadní výhradu. A pokud přemýšlíte o menším elektrickém SUVéčku, je tahle mašinka určitě dobrý tip pro vás. Vůz stojí 1 460 000 korun a je to přesně tolik, kolik jsem očekával. Tedy cenovka lehce pod 1,5 miliony Kč. Já osobně bych C40 pořídil klidně jako druhý vůz do rodiny a dokázal bych si na něm na denní bázi vychutnávat všechna jeho pozitiva, kterými ho ve Švédku obdařili. A to včetně jeho úžasné vnější podoby.    

Volvo C40 Recharge přehledně:

Galerie