Evropská unie má klapky na očích a likviduje evropské automobilky. Zbytek světa se jenom směje, Asie vyhraje.
Nejvyšší představitel značky Toyota celkem nedávno vzbudil pozornost svým postojem vůči elektromobilům. V době, kdy se většina automobilek jednoznačně vrhá do elektrifikace a sází na elektromobily jako na jediné řešení, Toyota zůstává při zemi. Akio Toyoda prohlásil, když budu parafrázovat, že není moudré vsadit všechno na jednu kartu. Že nelze spoléhat na to, že otázku budoucnosti automobilů vyřeší elektrická energie jako jediný typ pohonu. Dlouhodobě prosazoval širokou paletu pohonných systému v nabídce.
Jeden typ pohonu je nesmysl, zejména když tady máme výběr
Spalovací, elektrické, ale zejména hybridní. Já s tímto názorem souhlasím. Dlouhodobě si myslím, že je zapotřebí nenechat strach, aby rozhodnul. Ten, kdo chce jezdit ve městě elektrickým autem, ať jezdí. Vůbec proti tomu nic nemám. Kdo chce jet s hybridem, výborně! Kdo má rád naftu nebo benzín, ať je mu dopřáno. Každý potřebuje něco jiného, každý má jiné priority. A to říkám jako člověk, který rozhodně nechce, aby dýchal špinavý vzduch. Aby jeho blízcí trpěli tím, že mají plíce zanesené škodlivými emisemi.
Jen nesouhlasím s násilným propagováním elektrického pohonu jako jediného řešení. Od loňského roku je Akio Toyoda mimo přímé vedení firmy, opustil post generálního ředitele. Dnes je předsedou představenstva a řízení firmy předal. Koji Sato, současný prezident Toyoty, ovšem vychází ze zkušeností svého předchůdce Akia Toyody, který na ekologické téma nahlížel skutečně s velkou s rezervou a s pragmatickým přístupem.
I když Toyota určitě není proti ekologii a vyvíjí vlastní elektromobily, jejich přístup je komplexní a zahrnuje různé druhy pohonu včetně hybridů a vodíkových technologií. Proč vlastně Toyota odmítá vsadit všechno na jednu kartu a co se z toho můžeme naučit? A tím „my“ myslím zejména evropské automobilky. Třeba Volkswagen, který má kvůli přechodu na elektřinu velké problémy. Toyota je přesvědčena, že elektromobilita s sebou přináší řadu výzev, které nejsou vždy řešitelné. Jde především o dostupnost surovin na výrobu baterií, jako je lithium a kobalt. Ty jsou potřebné pro masovou výrobu baterií.
Volkswagen vsadil na elektromobily. A zatím se zdá, že prohrál
Pokud si představíme scénář, ve kterém by všechny automobilky přešly výhradně na elektromobily, dostali bychom se brzy do situace, kdy by nebylo dostatek surovin na jejich výrobu. Toyota tedy tvrdí, že se musíme zaměřit na udržitelnost a že přechod na elektromobily musí být promyšlený a postupný. Nehledě na to, že masová výroba elektromobilů by znamenala významné ekologické zatížení v samotném procesu výroby baterií. Dále se Toyota prostřednictvím svých ředitelů zamýšlí nad infrastrukturou. I když elektromobily mohou mít nulové emise, jejich uživatelé čelí problémům s dobíjením.
Nabíjecí stanice nejsou zatím dostatečně rozšířené, a i když se s tím v mnoha zemích pracuje, problém spočívá v tom, že rozvoj dobíjecí infrastruktury je velmi nákladný a časově náročný. Toyota proto poukazuje na to, že ve snaze snížit emise co nejrychleji je rozumné kombinovat různé druhy pohonů a nespoléhat pouze na jednu technologii. Tímto přístupem Toyota volá po diverzifikaci a tvrdí, že hybridní a vodíkové technologie mohou být efektivní alternativou, která současně umožňuje udržet ekologii i uživatelský komfort.
Syntetika, hybridy, vodík. Elektřina není jediná možná cesta
Já to řeknu jinak, po svém. Neumím si představit, že jedu do hor elektrickým autem. Tam ho nechám týden v mrazu a ve sněhu stát. A pak několik set kilometrů jedu v klidu zase zpátky. Třeba z Alp. To je prostě neřešitelné. A desítky dobíjecích stanic na štítech hor prostě nelze postavit. Důležitý aspekt, který Toyota zdůrazňuje, je také ekonomická dostupnost pro spotřebitele. Elektromobily jsou stále drahé, a to omezuje jejich dostupnost pro širší veřejnost. Toyota proto věří, že přechod k elektromobilitě by měl být pozvolný, aby si ho mohlo dovolit co nejvíce lidí.
Hybridní vozy, které kombinují benzínový a elektrický pohon, jsou podle Toyoty ideálním řešením. Snižují emise, aniž by se musely spoléhat výhradně na dobíjení ze sítě. Tento přístup umožňuje dosáhnout menších ekologických dopadů, ale zároveň zachovává ekonomickou dostupnost a praktičnost pro uživatele. Když se podíváme na rozvoj vodíkové technologie, Toyota jde ještě dál a považuje ji za další klíčový pilíř udržitelné mobility. Vodíkové automobily mají tu výhodu, že mohou nabídnout delší dojezd a rychlé tankování, což je velkou výhodou pro ty, kdo se často pohybují na delší vzdálenosti.
Elektromobily nejsou jediná cesta, EU to bohužel nevidí
Toyota argumentuje, že vodíková technologie má v mnoha směrech potenciál, který elektromobily nemohou nahradit. Zásadní problém je však náročnost výroby a distribuce vodíku, což zatím brání masivnějšímu rozšíření této technologie. Přesto Toyota investuje do výzkumu a vývoje vodíkových palivových článků s cílem tuto technologii zpřístupnit co nejširšímu okruhu zákazníků. Chápu, že si Toyota hřeje svou polívčičku. Tím myslím ty hybridy. Já bych tedy dodal ještě syntetická paliva, jako zásadní možnost řešení. Už teď je umíme vyrábět.
Už teď je lze používat ve většině moderních aut. A to většinou je skutečně, až na výjimky, veškerá produkce vozidel mnoho let nazpátek. Pokud máte pět let starého Peugeota, Forda, Volkswagen, do toho všeho můžete teď hned začít tankovat syntetiku. Přístup Toyoty vnímám jako pragmatický a dlouhodobě orientovaný. Místo rychlého skoku do elektromobility klade důraz na postupný vývoj a přizpůsobování podle reálných možností a potřeb zákazníků. Toyota tak jde vlastní cestou a odolává tlaku automobilového průmyslu a regulátorů, kteří prosazují elektromobilitu jako univerzální řešení.
Toyota ale věří, že v rámci komplexního přístupu je nutné brát v potaz širší souvislosti a počítat s tím, že řešení dnešních problémů může vyžadovat větší pestrost technologických možností. Je pravda, že se tento přístup může zdát konzervativní, ale pokud bychom měli věřit statistikám, Toyota s ním zatím slaví úspěch. Ne nadarmo je to automobilka číslo jedna. Já s tímto přístupem souhlasím. A jen se divím a nechápu politiku, kterou tady prezentuje EU. Nevidím na ní nic moc pozitivního. Máte na to snad jiný názor?