Řidič osobního auta nespáchal nehodu, měl povinnou výbavu, přesto se stal obětí tragédie. Udělal tuto jednu drobnou chybu.
Příběh, který se skutečně stal a ke kterému se ještě v budoucnosti vrátíme detailně, si zaslouží podrobnější zpracování. K tomuto článku mne ovšem inspirovaly fotografie, jež nám do redakce poslal pan Tomáš L. z Modřan. Vznesený dotaz se sice týkal jiného tématu, ale dané fotky se vyloženě hodily jakožto upozornění na obrovskou řidičskou chybu. Na chybu tak zásadní, že může jít o život, a to bez nadsázky. Zápletka byla jednoduchá.
Drobná nehoda, jen škrábance. A najednou je z toho boj o život
Podle všeho jeden řidič zastavil na červenou na semaforu a druhý nezvládl dobrzdit. Do auta před sebou naboural. Nikomu se nic nestalo. Děje se to asi dnes a denně. Co je špatně? Čím motoristé ohrožují vlastní život a zdraví? Tak v tuto chvíli je správná doba na příběh pana Petra. Petr jel po pražské Jižní spojce a zezadu do něj naboural mladík se svým osobním autem. Na úrovni McDonald’s a čerpací stanice OMV.
Pražáci a ti, kdo tudy jezdí, místo znají. Popis polohy je zásadní, měl vliv na to, že vše dopadlo relativně dobře. Nehoda? Nic velkého, pomačkané plechy. Oba řidiči po kontaktu zastavili v prostředním pruhu tam, kde došlo ke kontaktu. Za pár chvil přijel – a teď je otázkou, jak zvolit co nejdrsnější výraz a nebýt vulgární – člověk z asistenční služby. Zaparkoval za oběma auty, kousek na stranu, a vnucoval svou „pomoc“. O tu ani jeden z účastníků nehody nestál.
Mladík, který nehodu způsobil, neměl výstražný trojúhelník. Petr tedy šel pro ten svůj do kufru auta. V tu chvíli přijel náklaďák, který kvůli autu „supa“ z asistenční služby, jenž bránilo ve výhledu, přehlédl situaci na vozovce a do stojících automobilů naboural. Náraz Petrovi, který stál v tu chvíli mezi dvěma nabouranými auty, utrhl obě nohy. Jednu pod kolenem, druhou nad kolenem. Jen díky rychlosti zásahu záchranářů Petr nevykrvácel.
Stát mezi nabouranými auty je risk se zdravím a životem
Nezemřel. Žije. A to velice aktivním životem. Na obou dolních končetinách má protézy. Nezvládne už to, co dřív. A jeho jedinou chybou bylo, že se ocitl v nesprávný čas na nesprávném místě. A když už k incidentu došlo, tak s nesprávným člověkem bez správného vybavení. A obecně s nesprávným postupem během řešení nehody. Dnes už nelze říkat „co by kdyby“, stalo se. Petr přišel o obě nohy. O možnost žít život tak, jako většina lidí.
Jak už bylo řečeno, k jeho příběhu se ještě někdy vrátíme. Je to velká a nebezpečná chyba. Když řidiči nabouraných aut stojí mezi svými auty. Stačil by třetí nepozorný motorista a z odstavených aut se stanou nekompromisní kleště. Drtička, která ze stojících postav během zlomku okamžiku udělá směs na karbanátek. Člověk nemá šanci. Nevšimne si, neuskočí.
Omluvte prosím expresivitu, ale skutečně je třeba uvědomit si vážnost situace. Připustit, že stát mezi dvěma nabouranými automobily je čirý hazard se zdravím a životem. Co dělat? Když už čekat na policii, tak v bezpečí, ne na vozovce. Může se totiž snadno stát, že o jedno dvě auta dozadu někdo nedobrzdí a z nevinného ťukance bude rázem boj o život. S příběhem Petra a s tím, jak nehoda ovlivnila (pozitivně) jeho život, budeme pokračovat příště.