Pravidlo zipu řada řidičů nechápe, v případě nehody je pak obtížné určit viníka. Kdo za incident může?
Zipování je věčné téma, a také vděčné téma na neustálé debaty a motoristické spekulace. Podobně jako jízda po dálnici a otázka proč většina řidičů jezdí pouze v levém pruhu a pravý nechává zcela bez povšimnutí. U zipování platí jiný zažitý nešvar. Řidiči neumějí zip používat, řadí se buď moc brzdy, nebo naopak nepouštějí ty, co se řadí z končícího pruhu. Obojí je špatně.
Musí řidiči používat pravidlo zipu anebo nemusí?
Nicméně zásadní otázkou tohoto článku je, kdo je viníkem, pokud v místě zipu dojde ke střetu aut, k nehodě. Laicky se dá na problematiku nahlížet tak, že pokud je v místě povinnost zipu, střídaného řazení ze dvou do jednoho jízdního pruhu, tak viníkem je ten, kdo neumožnil zařazení druhému autu. Ovšem je tady jiný laický pohled na věc, a to je pravidlo pravé ruky definující přednost v jízdě. Plus v neposlední řadě argument, že zákon nemluví jednoznačně.
Od zákona je třeba se odrazit, v §12 Zákona o provozu na pozemních komunikacích se říká, že „při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu.“
Zákon bohužel nemluví zcela jednoznačně
Slovo „umožní“ je důležité, bohužel pro výklad matoucí. Obrat „musí umožnit“, jak to mají třeba u slovenských sousedů, by byl přímočařejší a jasnější. Co je souběžná jízda je vyjádřeno zákonem jasně v § 12: „Je-li na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích v jednom směru jízdy taková hustota provozu, že se vytvoří souvislé proudy vozidel, v nichž řidič motorového vozidla může jet jen takovou rychlostí, která závisí na rychlosti vozidel jedoucích před ním, mohou jet motorová vozidla souběžně (dále jen „souběžná jízda“)“.
Bohužel i samotná policie, když vysvětluje pravidlo zipu, používá obraty že řidiči „by měli“ přijíždět a „by se měli řidiči zařadit“ a to také není jednoznačné. Bohužel komplikované situaci nepřidá ani jiná část zákona, která říká, že „přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí; přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy.“
Místo pro zařazení si nelze zipem vynucovat
Kdo by byl tedy viníkem v případě nehody v místě zipování? Asi by záleželo na tom, kdo a jak by nehodu posuzoval. Řidič by si neměl právo na místo v pokračujícím pruhu vynucovat, omezit či ohrozit druhého řidiče. Nicméně řidič v pokračujícím pruhu by měl podle zákona „umožnit“ druhému přejetí z končícího pruhu a zařazení do pokračujícího pruhu.
Podle nejrůznějších výkladů a názorů odborníků i právníků není problematika jednoduchá, jednoznačná a skýtá prostor pro dvojaké pochopení potenciální nehody a určení viníka. Nejlepší je tedy asi v místě zipu dbát zvýšené opatrnosti, z pruhu do pruhu se nenutit, pouštět se. Pár vteřin zdržení jistě nestojí za poškozené auto a mnohem delší prodlevu při řešení dopravní nehody.