Klasická tlačítka na volantu namísto dotykových plošek jsou rozhodně pohodlnější a v důsledku i bezpečnější volbou. Je na čase vrátit je i pro ovládání klimatizace nebo autorádia.
Vypadá to, jako by se v kancelářích interiérového designu u VW někdo probral po celkem dlouhém flámu. Aby následně řekl: dámy a pánové, konec dotykových plošek a displejů, je to opravdu hloupost. Vrátíme tlačítka tam, kam patří. Wow. Bingo. Nechceme se kvalifikovaných a za drahé peníze vystudovaných designérů a odborníků jakkoli dotknout, ale tohle věděli uživatelé jejich výrobků od samého začátku. Co kdyby se nejdřív zeptali těch uživatelů, jak se jim to používá a jestli to vůbec chtějí? Možná by někoho jejich reakce překvapila. Tak se se na to pojďte podívat.
Dotykové displeje nejsou dražší
Úvodem si ale dovolím jednu poznámku, k níž mně inspirovala moje partnerka. Ne úplně často debatujeme o autech, chápu rozdílné hemisféry a ženský pohled na auto jako na veskrze užitečnou věc na čtyřech kolech. Kterým to také většinou končí. I moje drahá polovička si však z reklam a podobných kanálů stihla všimnout, že čím dál víc palubních desek současných aut je tvořeno jen dvěma dotykovými displeji (nebo také jenom jedním). A komentovala to tak, že to „vypadá luxusně a musí to být pěkně drahé“.
Skoro bych si troufnul tvrdit, že s tímhle názorem není zdaleka osamocena. Dnes, v době dotykových displejů v kapse každého z nás. Nevím, jestli s podobným hodnocením počítali výrobci, nicméně pravda je přesně opačná: možná to místy vypadá luxusně, ale dotykový displej je na obsluhu za jízdy nepraktičtější, než klasické mechanické ovladače. A je také levnější. U moderních aut je informační centrum v podobě LCD nezbytné, chápeme, ale musí se opravdu všechno včetně topení ovládat na displejích?
Na často užívané funkce jsou tlačítka nejlepší
Co kdyby se prvky, jež se obsluhují často a pravidelně (typicky ovládání audiosystému a ventilace) vrátily zpět do klasických ovladačů a tlačítek, a v menu a podmenu dotykových displejů se nechaly jen ty, které se nastavují „jednou za čas“, a to je ještě ne nutně za jízdy? Jsem si jist, že by to většina řidičů uvítala. A když zůstaneme u koncernu a podíváme se například na některá starší (starší ve smyslu předposlední generace) Audi, přijde nám právě toto kombinované řešení jako nejlepší.
A nemusíme chodit ani k Audi, Golf VII se obsluhuje výrazně pohodlněji, než Golf VIII, to stejné platí u naší Octavie III a IV. Proč se tedy novější auta obsluhují hůře (a nebezpečněji), než nová, a je to přitom vydáváno za pokrok? Smysl tohoto konání mi poněkud uniká. Jak osvěžující je pak jízda jen několik let starým autem, kde designér myslel především na řidiče, a až potom na rozpočet. Nebo si sednout do posledního Land Cruiseru, byť chápu, že je to jiná cenová kategorie než Octavia. Ale když to šlo tehdy, mohlo by to přeci jít znovu, co myslíte?