Tohle není osobní, a ani to osobní být nemůže. Jakkoli jsem za svůj život potkal řadu závodníků a promotérů, včetně těch světových, skutečně z těch nejvyšších sfér závodnického světa, Edie Jordan mezi nimi není. Mohl bych mluvit o různých osobních zážitcích se jmény, která zná většina populace pouze z médií, ale o Eddiem Jordanovi ne. Mimochodem to neberu jako nějaké chvástání. Nejsem kamarád s Vettelem a nechodil jsem na ryby s Flaviem. Ale díky své práci jsem se do blízkosti těchto lidí dostal. Nic více, nic méně.

Svět F1 je plný lidí, někteří jsou zajímaví, někteří ještě víc

Někteří byli skvělí, jiní nebyli. Třeba Fernando Alonso svého času. Nebo Kimi Raikkonen, než si dal intermezzo v rally. Ale na jednoho člověka jsem osobně štěstí neměl. Byl to zmíněný Eddie Jordan. Nepotkal jsem ho, jakkoli jsem ho samozřejmě vnímal, považoval za legendu, už za života. A budu ho považovat za legendu i po smrti. Eddie Jordan nás bohužel opustil. Ve věku 76 let zemřel po ročním boji s agresivní formou rakoviny prostaty.

iZdroj fotografie: Evo Flash / Creative Commons / CC-BY-SA

Tato zpráva zasáhla nejen svět motorsportu, ale i všechny, kteří měli možnost poznat tohoto údajně charismatického a neobyčejného člověka. Eddie Jordan nebyl jen majitelem týmu, ale také vizionářem, který dokázal objevit a podpořit talenty, jež se později staly legendami. Jordan Grand Prix, tým, který Eddie založil a vedl mezi lety 1991 a 2005, se stal fenoménem v kolotoči zvaném formule 1. Kdo by si nepamatoval jeho žluté monoposty, které byly nejen vizuálně nepřehlédnutelné, ale také často překvapovaly svou konkurenceschopností?

Putin za volantem na okruhu F1. Překonal čas Lewise Hamiltona?

Díky Jordanu se dostala na startovní rošt jména jako Michael Schumacher, Rubens Barrichello, Eddie Irvine nebo Ralf Schumacher. To jsou jen některé z hvězd, které Eddie Jordan objevil a dal jim šanci zazářit. Právě debut Michaela Schumachera v roce 1991 na okruhu ve Spa je dodnes považován za jeden z klíčových momentů historie formule 1. Nejúspěšnější sezónou týmu Jordan byla bezesporu ta v roce 1999. Heinz-Harald Frentzen tehdy dokázal získat třetí místo v celkovém hodnocení jezdců. Tým skončil na stejném místě v Poháru konstruktérů.

Nebýt Eddieho, tak by „neexistoval“ Michael Schumacher

Celkem si Jordan Grand Prix připsal čtyři vítězství v závodech formule 1, to je na nezávislý tým obrovský úspěch. Skutečně. Když to srovnám třebas týmem AGS, na nějž si dnes nikdo ani nevzpomene? Byl to mimochodem tým z Francie, který byl aktivní v letech 1986 až 1991. Jestli si pamatuji správně, tak nikdy nikdo z týmových jezdců nevyhrál, velmi často závod skončil tím, že jezdec nedojel. Zřejmě ani jména týmových jezdců nikomu nic moc neřeknou, snad kromě Gabriela Tarquini, který právě v roce 1989 dojel šestý v Mexiku.

iZdroj fotografie: Tushar Kelshikar / Creative Commons / CC-BA-SY

Což byl poslední nejlepší výsledek týmu. Tarquiniho jména pak spíše rezonovalo později ve WTCC než v F1 pod křídly AGS. Aby bylo jasné, že se nepokouším nějak chytračit. Upřímně, i když mám F2 rád, o AGS týmu bych nevěděl. Nebýt toho, že jsem řídil ve Francii jejich monopost. Tým přežil díky tomu, že se transformoval do okruhové školy. To je ale jiný příběh. Je to ale dobrý příklad, příklad (ne)úspěchu a toho, jak není snadné se jako soukromník v F1 prosadit. Zpět k Jordanu. Skutečně, úspěch stáje byl fenomenální.

Soukromé týmy F1 obvykle skončily bez úspěchu v zapomnění

Nebylo a není pravidlem, aby „netovární“ týmy dosahovaly takových výsledků jako tým Eddieho Jordnana. Říká se, že Eddie Jordan nikdy neztratil svůj smysl pro humor a schopnost vidět věci z nadhledu. Právě to z něj dělalo nejen skvělého šéfa týmu, ale také oblíbenou osobnost mezi fanoušky i novináři. Eddieho vliv sahal daleko za hranice formule 1, své o tom vědí nadšenci, které jej neznají jinak než jako komentátora. Jeho tým měl dokonce vazby na český motorsport. Je třeba připomenout, že monoposty Jordanu testovali čeští piloti Tomáš Enge a Jarek Janiš.

iZdroj fotografie: Nick Webb / Creative Commons / CC-BY-SA

I díky tomu Eddie Jordan zaujal české fanoušky. Eddie sice vlastnil tým F1, ale sám jako závodník v této královské disciplíně motorsportu nezávodil. Závodníkem ale byl. Zamlada soutěžil v motokárách. Tam se začala psát jeho kariéra, respektive životní cesta spojená se světem závodních okruhů. Eddie byl původem Ir, a to zmiňuji zejména proto, abych mohl dodat, že v roce 1971 vyhrál irský motokárový šampionát. Profesionální cesta dospěla ke konci v roce 2005, svůj tým prodal skupině Midland Group.

Jeho životní cestu ukončila rakovina prostaty po dvanácti měsících boje s touto zákeřnou nemocí. Pro lidí „z branže“ tak odešel majitel stáje. Ovšem pro většinu fanoušků svět přišel o člověka, ze kterého jeho osobnost a hluboké znalosti motorsportu udělaly vyhledávaného televizního experta. Pracoval pro BBC a Channel 4. Svým nezaměnitelným stylem komentoval závody a přinášel divákům zákulisní informace, které nikdo jiný neměl. Eddie Jordan byl podle mého názoru člověkem, jenž dokázal změnit své sny ve skutečnost. Za to mu patří můj obrovský obdiv.